Ahoj všem. Přicházíme - sice s mírným zpožděním, ale přece - s druhým číslem našeho zpravodaje a zdravíme od srdce všechny, kteří se právě rozhodli číst. Ty staré známé a i ty, jež se s námi takto setkávají poprvé.

Tak nám děti od našeho 1. čísla zase o půl roku zestárly a povyrostly a my o půl roku zmoudřeli. Nevím, zda každý zvlášť coby samostatné individuum (v celém tom shonu a zmatku kolem našich potomků si toho člověk ani nevšimne), ale coby Klub určitě. Daří se nám pomalinku si rozdělovat práci, do činnosti Klubu se zapojili další lidé a to nejen z Prahy, dokonce i tatínkové, a expandujeme a množíme se a množíme...

....Je čas sněhových radovánek, studených vloček a mrazivých rán, plesů a divadel, zimních depresí a chřipkových epidemií a krátkých dnů a dlouhých nocí... Doufáme, že ty "depky", které jistě a neodvratně někdy přicházejí zvláště asi na tu jemnější polovinu rodičovstva, ta druhá polovina pomáhá v této těžší roční době zvládat, takže jejich negativní dopady jsou minimální. Doufáme, že dlouhé zimní večery nejsou jen prodloužením doby strávené před TV bednou, ale že nám otvírají po těžkých dnech, kdy někdy ani není možné otevřít okno kvůli pachům ulice, a kdy ratolesti převracejí byt vzhůru nohama nejsouc dostatečně vybity lítáním na čerstvém vzduchu, možnost hlubokého vydechnutí a relaxace, možnost dlouhého klidného posezení v úzkém kruhu rodinném beze svědků, u lahve vína nebo alespoň džusu v případě totální abstinence, při poslechu tiché hudby. Doufáme, že jsou příležitostí k příjemné konverzaci a to nejen nad problémy běžného života, ale třeba nad krabicí fotek z let minulých, že jsou příležitostí ke snění a vzpomínání v páru. Snad jsme toho ještě schopni (i když v dřezu čeká hora nádobí a kolem se povalují roztroušené hračky a drobky z pokrmů)...

Věříme, že i toto číslo našeho zpravodaje vám přinese trošku té inspirace k rozhovoru, trochu inspirace k souznění, k nabrání dalších sil. Přejeme vám pevné nervy a strašně moc optimismu do dalších dní při výchově vašich potomků. A nyní se pusťme do dalších řádků.

Vaše redakce

Žili byli čtyři lidé jménem Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo. Jednou bylo potřeba udělat důležitou práci a Každý byl požádán, aby ji udělal. Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal. Někdo dostal vztek, protože to byla práce Každého. Každý si myslel, že to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo netušil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, zatímco Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv.

1/ Maminky (dvojčat a vícečat) se od ledna 1997 scházejí každé první pondělí v měsíci ve 20 hod. v restauraci "Na Mělníku" ( Praha 7, ul. Fr.Křížka - naproti kinu Oko - tram 8, 26, 1, 5 stanice Strossmayerovo nám. ) na společné tématické besedy. Přijďte, všechny jste vítány ! Tatínci mohou jen v doprovodu manželek (zcela výjimečně i samostatně).

2/ Klub dvojčat a vícečat se šíří po celé republice a je o něj velký zájem . Těší nás to, ale ještě více nás těší aktivity některých z vás, kteří si uvědomují, že nelze jen vzdychat nad tím, "že někde se mají, že se mohou scházet...", ale hodlají se sami podílet na zakládání vlastních "odnoží" Klubu. Zářným příkladem je rodina Kostkanových, která založila první detašovanou pobočku Klubu dvojčat a vícečat v Olomouci. Scházejí se každou středu od 17 hod v Domě dětí a mládeže na Jánského ulici. Další vlaštovkou v zakládání poboček klubu je paní Pilátová ze Zlína, která se zatím na podobnou aktivitu teprve chystá a my jí moc držíme palce. Všem, kteří mají chuť scházet se s ostatními maminkami dvojčat v místě svého bydliště doporučujeme napojit se na Mateřská centra (pokud jsou ve vašem městě - zatím fungují v Brandýse n/L., Plzni, K.Varech, Jihlavě, Žamberku, Litomyšli a Hradci Králové) nebo DDM a pod jejich křídly najít útočiště. Se svými otázkami nebo problémy se zakládáním poboček Klubu se můžete obracet na redakci.

3/ Prosíme všechny členy Klubu o zaplacení členských příspěvků přiloženou složenkou do konce března. Nemůžeme zatím využívat jednoduššího systému převodů na bankovní účet, data plátce lze obdržet až s několikatýdenním zpožděním, a byla by obtížná kontrola přihlášených a platících členů, což by zatížilo náš "administrativní aparát" ( v podobě jednoho člověka na všecko).

4/ Pro členy Klubu jsme připravili malé překvapení - nabízíme bílá trička s vytištěným znakem Klubu (cena 100,- Kč) a bílé baseballové čepice s vyšitým klubovým znakem (cena 180,- Kč). Vše si můžete zakoupit na schůzkách Klubu a na společných akcích.

SPOLEČNÉ AKCE

1. Zpráva o podzimní dovolené

Tak a opět jsme bohatší o další společnou dovolenou. Ta letošní, v pořadí čtvrtá, proběhla opět a tradičně v Orlických horách ve dnech 31.8.-7.9.1996. Zúčastnilo se jí devět rodin, respektive maminek a dvaadvacet dětí. Abychom neopomněli tatínky, byli s námi v počtu velké trojky a byli skvělí. Ubytováni jsme byli v hotelu Jedlová a v "chaloupce" Ingstavu. V den příjezdu, v sobotním odpoledni, kdy ještě zelení prorostlý areál hotelu prosvěcovalo nádherné letní sluníčko, jsme se všichni dospěláci vzájemně seznamovali a okukovali. Naše ratolesti takové problémy neměly a vesele dováděly na hřišti. Jak už to bývá, děti se seznamují velice rychle, a tak všechny od roku a půl do pěti byly brzy velkými kamarády. Další slunečný den - neděle, byl ještě výdechový a odpočinkový. Seznámili jsme se s pěkným prostředím jídelny a milým personálem. Večer jsme se sešli v příjemném baru, abychom si mohli lépe popovídat a vzájemně se poznat. A pak už nadešel první den skvělého dovolenkového týdne - pondělí. Abychom všichni nevyšli ze cviku a pohybu, zařídila naše paní doktorka návštěvu tělocvičny v obci Deštná. Děti se tam ohromně těšily a i pohled na ně byl nezapomenutelným zážitkem. Jestli jste, milí čtenáři, pozorovali rojení mravenců před bouřkou, tak nějak asi vypadal rej našich potomků. Desítky párů nožiček a ručiček se rozuteklo do všech světových stran a tělocvičnou zněl chorál různě zabarveného pištění. Všechno bylo v pohybu a všichni si přišli na své. Vymezený čas uběhl jako voda a my jsme jen taktak stihli večeři. Děti ten večer opravdu doslova usnuly, jako by je do vody hodil...

Další den - v úterý - jsme měli domluvenou prohlídku nedaleké stáje s koníčky. Jako zlatý hřeb programu byla možnost půjčit si dva koně a svézt se. Kolik zářících plamínků v očičkách a pyšných úsměvů, když se naši malí človíčkové ocitli nahoře na zádech těch krásných ušlechtilých zvířat. Pro mnohé z dětí se tato chvíle stala zážitkem nejzářnějším. Fotoaparáty v rukou rodičů cvakaly o závod a památka na tuto atmosféru se stane v nejedné rodině vzácnou vzpomínkou

Ve středu nám počasí ještě přálo. Výlet do okolí spojený s hledáním Rampušákova pokladu byl krásný a dobrodružný. A pak už začalo pršet. Na veselé náladě nám to ale neubralo. Mezi deštivými přeháňkami si děti vesele malovaly svou výtvarnou soutěž na chodník. Maminky se zatím, jako každý den, mohly věnovat zdokonalování své postavy cvičením, nad dětičkami bděli ostřížím zrakem dva z tatínků.

Koncem týdne se ale zřejmě hory už nadobro od nás odvrátily, a tak plánovaná závětečná olympiáda proběhla v prostorách herny "chaloupky". Také jsme to zvládli na výbornou. Děti byly rozděleny do družstev od nejmladších po nejstarší a podle věku a vyspělosti jim byly instruktory zadány hry a zápolení. Všichni si počínali odvážně a sportovně, a i ti nejmladší caparti se dovedli ukáznit do soutěží. Po večeři byli vyhlášeni vítězové a všem byly rozdány výtvarně krásně vyvedené diplomy a medaile.

A pak už zůstal jenom poslední pozdrav před rozchodem - táborák v nedalekém indiánském tee-pee. Děti i rodiče si opekli buřty a odraz plamenů ohně najednou zasáhl posmutnělý svit v očích kolem sedících. Ano. Báječný týden plný her, zábavy a přátelství se naplnil a nadešel čas rozloučení.

V sobotu po obědě, v hustém studeném dešti, poslední vzájemné stisky rukou, poslední ahoj, tak zas příště...Opět příště, už vlastně za několik týdnů. A proto přijeďte, maminky, tatínkové a hlavně děti. A znovu apelujeme na maminky - nebojte se vyrazit s dětmi samy. Dá se to zvládnout. Tady totiž platí nepsaný zákon "každý hlídá každého" a je zde úžasná soudržnost.

Takže brzy nashledanou na příští dovolené s Klubem dvojčat a vícečat. Bylo to príma.

Andrea Ljubimová, 24.9.1996

2. Zimní dovolená - Jedlová v Orlických horách, prosinec 1996

Zdá se to neuvěřitelné, ale řev čtyřiceti dětí může znít jako rajská hudba. Především v případě, že v něm zaniká řev vašich dvou, tří či více ratolestí. Zbytečné napomínání sedmnácti maminek, nerespektované povely tří tatínků a bujaré štěbetání čtyřiceti dvou dětí - to bylo základní složení zvuků, které se třikrát denně nesly jídelnou hotelu Jedlová v Deštném - Jedlové v Orlických horách na letošní zimní dovolené Klubu dvojčat a vícečat (dále jen Klub).

Za účelem regenerace fyzických a hlavně psychických sil se tu na týden od 30. listopadu do 7. prosince sešly maminky (a někteří vzácní a hýčkaní tatínci) se svými stereo ratolestmi a jejich sourozenci.

Vše vyšlo více než dobře - první letošní "lyžovací" sníh padal dle požadavku předsedkyně Klubu na objednávku během prvních tří dní. Program se proto mohl vyvíjet podle přání zúčastněných - sáňkování a bobování doplnilo díky dostatku sněhu i lyžování na opravdové sjezdovce s vlekem. Klub měl tedy tu čest zahájit v Deštném letošní zimní sezónu. Díky pochopení vlekařů mohly maminky po uspání dětí žehlit místo dupaček osvětlenou sjezdovku do pozdních večerních hodin. Nechyběli ani sněhuláci a tatínek Ivan postavil pro ty nejmenší opravdový sněhový hrad. Přes kaskadérské kousky batolat a předškoláků na sjezdovce, hotelových schodech, židlích a stolech, nebylo potřeba přivolávat rychlou lékařskou pomoc. Přestože někteří usínali vysílením kdekoliv a kdykoliv, nebyli ztráceni, zapomínáni a vůbec opuštěni.

Personál hotelu zkušeně a s profesionálním úsměvem přehlížel vylévání polévek a čajů na zem, rozhazování rýže pod stůl, lepení špaget na plyšové židle a další, rodičům dvojčat tak důvěrně známé kousky neuhlídatelných dvojic malých Picassů a Rettigových. Přimlouvám se touto cestou za přijetí těchto obětavých mužů a žen do Klubu formou čestného členství.

Ivana a Marcela se snažily každé ráno vypudit z těla nadbytečné kalorie a poopravit pochroumané dvojčatovské maminky při pohybu jiného charakteru, než je vzpírání kopajících potomků ze země či oken. Monika pak v podvečer, při hodince jógy, vytvářela v duši krásný pocit soustředění, jasu a čistoty, při kterém paviánní řvaní rvoucích se dětí vydávala za ranní štěbetání ptáčků zpěváčků.

Ve středu večer se podle pravidel okoukaných v jiných, méně významných organizacích, konala valná hromada Klubu. Klára informovala co bylo a je. Co bude, nikdo přesně neví, ovšem kromě připravovaného tatínkovského pobytu 18. - 19. ledna, maminkovského 21. - 23. února a letní společné dovolené od 7. do 14. června. Do předsednictva Klubu byli zvoleni všichni, kdo chtěli, protože to nikdo jiný dělat nechtěl. Více ve zprávě z valné hromady.

Ve čtvrtek odpoledne se celý konvoj rodičů s dětmi vypravil do Deštného na jízdárnu a děti se povozily na koních. Tentýž večer, jak už to tak pátého prosince bývá, byl poznamenán příchodem Mikuláše, anděla a dvou strašlivých, čertovsky černých čertů. Proč zrovna tak černých a strašných? Jiní si totiž na Klub dvojčat netroufali a tihle dva tak zlobili i v pekle, že by je, v případě kolize s některou povedenou dvojicí, Lucifer s klidným svědomím odepsal ze stavu. Nakonec přece jen čerti odešli po svých a vcelku a Svatý Mikuláš mohl spolu s andělským stvořením rozdat všechny dárky.

Na závěr, v pátek šestého, čekala na sněhem oválené borce zimní olympiáda. Soutěžilo se ve všem možném a zvítězili všichni, kdo se zúčastnili nebo alespoň pokoušeli zúčastnit. Večer, po slavnostním předání cen (poděkování patří firmě PRAKAB pražská kabelovna, která věnovala ceny - propagační puzzle), proběhla v baru dětská diskotéka, na kterou navázali v pozdějších hodinách i rodiče. V sobotu někteří podle plánu odjeli, jiní neodolali svodům zimy a volné kapacitě hotelu a prodloužili si dovolenou až do neděle. A pak už všichni v lůně svých domovů prali hory špinavého prádla a snažili se do patřičných mezí spoutat svobodomyslné potomky, kteří nasbírali na dovolené plno nových sil a “bezvadných” nápadů.

Vyťukáno do klávesnice Vlastikem a cenzurováno Janou Kostkanovými

Lyžařský víkend pro tatínky 18.-19.1.1997 v Deštné

Z původně plánovaného počtu čítajícího několik desítek otců nakonec do hor Orlických dorazili pouze tři. Z toho jeden z nich přijel i s dětmi (maminka “správně” pochopila, jak si tatínek nejlépe odpočine)! Ale dle jejich vlastních slov, ostudu neudělali a ještě si dobře zalyžovali.

Lyžařský víkend pro maminky 21.-23.2.1997 v Deštné

Celkem se na penzionu Kristýna ubytovalo devět maminek z různých koutů Čech, což je úspěch daleko větší, přestože jich tam mělo být také povícero. Ani maminky nezahálely a kromě lyžování plánovaly program na další dovolenou a řešily problémy týkající se hladkého chodu Klubu (a to nejen v Praze).

6. společná dovolená v duchu indiánského léta se bude konat v termínu 7.-14.6.1997

7. společná dovolená se bude konat v termínu 23.8.-30.8.1997

8. společná dovolená se bude konat v termínu

Cesta pohádkovým lesem 31.5.1997 - asi 2 km dlouhá vycházka plná pohádek. Na každé zastávce děti plní jednoduchý úkol, po jeho splnění jsou odměněny.

Cyklovýlet Klubu dvojčat a vícečat - délka asi 20 km podél toku Vltavy s návštěvou zámečku v Roztokách.

Divadelní představení : Kdyby prase mělo křídla- v úterý 17.6.1997 v 17:00 Divadlo v Dlouhé (býv. Div. na Starém městě, prapůvodně DJW) spojené s vernisáží keramiky kroužku Keramík PaedDr. Martiny Končálové, která aktivně spolupracuje s naším Klubem.

Setkání dvojčat na Červeném Hrádku se koná 20.-22.6.997. Tento celorepublikový sraz pořádá Dolní sněmovna KD v Jirkově. Bližší informace a přihlášku naleznete v příloze. Protože bychom se rádi prezentovali jako organizace - Klub dvojčat a vícečat - vyplnili jsme za Vás poslední otázku v dotazníku. Těšíme se na setkání s Vámi !

Život nás občas dostává do nečekaných situací. A nám nezbývá než se s nimi úspěšně vypořádat a vzít si z nich ponaučení do budoucna. Mám 3 kluky ( Honzíka 6 let + Jirku a Vojtu 3,5 roku). Každé všední ráno cestujeme jednu stanici tramvají, abychom dopravili staršího brášku do školky. Bydlíme v centru Prahy, a tak cestování tramvají, metrem či po jezdících schodech je pro nás "hračka". Dnes ráno tomu bylo jinak. Starší bráška vystoupil a já to s dvojčaty již nestihla! Jedno dvojče začalo šíleně brečet a dralo se mezi zavírající se dveře. Byli jsme ve druhém voze úplně vzadu, takže jsem ani nemohla zavolat na řidiče. Strach o dítě venku umocnil fakt, že výstupní ostrůvek mezi kolejema a silnicí je velice úzký. Stačila jsem pouze na Honzíka zavolat, ať nikam nechodí, že se pro něj vrátíme a tvářila jsem se, jako že se neděje nic mimořádného. Přitom mi srdce bušilo až v krku a těch 12 minut, než jsme se vrátili, mi připadalo nekonečných. Honzík stál na refíži a jen se zeptal, kde jsme byli tak dlouho. Já jej chvíli držela v náručí a šeptala mu do ucha, jak jsem moc ráda, že mám takovýho šikovnýho a statečnýho kluka. Bráškové mu pak za odměnu vybrali malé překvapení.

Nechtěla jsem vás nijak vystrašit ani odradit od cestování hromadnou dopravou. Jen dnešní ráno se mi potvrdilo, jak bylo dobré, že jsme si přesně o této situaci s klukama vyprávěli asi před půl rokem, o tom co by měli a neměli dělat. Nikdy by mě nenapadlo, že se to může stát zrovna mně. A tak vám přeji pevné nervy, bystré oči a tolik rukou kolik máte dětí.

PONAUČENÍ: občas dětem vyprávějte "pohádky" ze života - vyplatí se to !!!

Monika Trnková

Z předchozího příspěvku vyplývá, že ani po odložení kočárku (o něm jsme se zmiňovali minule) problémy nekončí. Někdy se cestování s dvojčaty a jejich sourozencem (o trojčatech ani nemluvě) stává přímo horrorem. Co tedy poradit? Jak už naznačila paní Trnková, důležité je s dětmi o věcech, které se mohou přihodit mluvit a připravit je na případné nepříjemné situace. Těmi se může kromě cestování stát i ztracení dítěte při nákupu, v davu, atp. Abyste se vyvarovali problému, který potkal naši maminku, doporučujeme jezdit v prvním voze tramvaje. Pokud se již stane, že vám řidič zavře dítě venku (což je ještě lepší varianta - představte si vyděšené dítě, jak vám ujíždí tramvají někam do neznáma...), nezmatkujte a zazvoňte na řidiče, popř. poproste lidi, kteří stojí u řidiče, aby ho upozornili na vzniklou situaci. Zkuste si sami, ale i s dětmi, takovéto situace přehrát, aby se jim i vám "dostaly do krve". Pokud vám dítě ujede v dopravním prostředku, mělo by na první stanici vystoupit a čekat na maminku, která si ho určitě najde (nejhorší je, když nějaká hodná paní, která to s plačícím dítětem jistě myslí dobře, veze dítě domů, zatímco maminka běhá po ulicích a hledá jej). Dítě by mělo mít zafixováno, že v případě, že se ztratí mamince má zůstat stát na místě, kde maminku vidělo naposledy a čekat. O tom, že by nemělo s nikým cizím nikam chodit snad ani nemusíme mluvit. Zvlášť ve větších městech by toto měly vědět už i nejmenší děti. A nebojte se při výstupu a nástupu do dopravního prostředku požádat někoho o pomoc. Věřte, že vám lidé rádi pomohou (možná radši, než když jste je prosili o pomoc s kočárkem). Dítěti vysvětlete, že takového člověka se bát nemusí (ze zkušenosti známe případy, kdy se starší paní, vida maminku s dvojčatovským kočárkem a starším dítětem k tomu mířící k jezdícím schodům, nabídla, že vezme dítě za ruku, ale děcko protestovalo, protože s nikým cizím nesmí chodit...).

Jak ušetřit čas v kuchyni? Pomineme-li vaření do mrazáku a neocenitelnou pomocnici v podobě mikrovlnné trouby, doporučili bychom maminkám menších dětí využít nabídky již hotových polévek a masozeleninových přípravků dětské výživy. Firma Deva v Novém Městě nad Metují na dobírku zasílá své výrobky v minimálním balení 18ks od jednoho druhu (ale co to je pro dva jedlíky!) za výhodné ceny. Sortiment jejich výrobků je dost široký, některé druhy se na pultech obchodů ani neobjevují. Kolikrát vám tyto přesnídávky přijdou vhod, ať už na dovolených, nebo když se vrátíte pozdě z dopolední procházky.

A jedna rada na závěr : Pamatujte si, že pro dítě je lepší veselá maminka, která má doma špinavá okna, než uštvaná matka, která má vzorně uklizený byt. A věřte - bude hůř !

Spánek je normálně považován za základní životní funkci. Pokud je ale pravidelně přerušován a vy ztrácíte drahocenné hodiny určené k odpočinku, touha po něm se stává posedlostí. Bez dostatečného spánku se zvládání každodenních nároků malého dítěte, zvláště když se jedná o "vícečata", stává pokáním. Je téměř nemožné radovat se z nich - z těch malých viníků našich probdělých nocí - přestože zbytek světa vám říká, jaké potěšení vám mohou přinášet, a jak byste si měli vážit jejich krátkého období dětství.

Tento článek je určen rodičům, kteří touží po nerušených nocích, aby zjistili, že nejsou sami, což už je samo o sobě velikou podporou; navíc však má nastínit i způsoby, jak se s problémem vyrovnat a pokusit se jej řešit.

Následky probděných nocí

Opakovaný nedostatek spánku může vést ke značnému stresu, který má dalekosáhlé důsledky pro celou rodinu. Můžete se stát vznětlivými, vybíjet si svůj vztek na okolí, zvláště na partnerovi a těch nejbližších kolem vás. Uprostřed noci není ten pravý čas na diskuse o partnerově neschopnosti utišit vaše řvoucí dítě. Vztahy se mohou velmi vyostřit.

Můžete si připadat méněcenní mezi rodiči dětí, kteří prospí celou noc, nebo se můžete obviňovat, že jste to vy, kdo způsobil špatný spánkový režim vašeho dítěte. Vaše zlost z této situace může nepříznivě ovlivnit vztahy k vašim dětem.

Nedostatek spánku může vést také k depresím, neboť vaše vědomí je neustále vypjaté a unavené a ovlivňuje vaše výkony doma i v zaměstnání. Děti mohou vycítit toto napětí a sami začnou být protivné a otravné. I jedno nespavé dítě neblaze ovlivní váš život, natož pak vícečata !

Co je to "nespavé dítě"?

Děti, dokonce i jednovaječná dvojčata, mohou být každé jiné a některé z nich může mít lepší start než ostatní. U dítěte, které již od narození pláče jen při dožadování se potravy a mezi jídly dobře spí, se může dobře vyvinout přiměřený spánkový vzorec. Na druhé straně u dítěte, které bylo již při narození malé, nedonošené, které potřebuje častější krmení, nebo které bylo nemocné či trpělo kolikami, a tudíž mohlo spát jen kratší časové úseky, se vyvíjí spánkový vzorec špatný.

Malé děti spí mnohem lehčím spánkem než dospělí a často pláčí nebo kňuorají jen z polospánku. Pozornost ze strany rodičů je v této fázi probudí úplně. Umístění dětí do jejich vlastního pokoje tak, abychom neslyšeli jejich každé zafňuknutí, může přispět k lepšímu spánku jak rodičů, tak dětí.

Rodiče v prvních dnech přirozeně okamžitě reagují na pláč dítěte, a je obtížné s tím přestat, když je dítě starší. Dítě vidí, že nočním pláčem vás přivolá a vy mu vyhovíte - dudlíkem, pitím... Rodiče, kteří jsou již zcela vyčerpaní, udělají cokoliv, aby vybojovali alespoň pár hodin spánku. Vyhlídka rozbití zaběhnutého vzorce "pláč/uspokojení" tím, že dítě necháme "vykřičet se", se nejeví vždy jako nejlepší řešení. A pak je zde ještě strach z toho, že necháme-li jedno dvojče křičet, vzbudí i to druhé, a my budeme muset znovu uspávat obě rozmrzelé děti.

Podobně také uspávání ročních dětí bude problémem, pokud jste je vždy uspávali jako miminka kolébáním nebo byly zvyklé usínat mimo svou postýlku. Kolem devíti měsíců jsou děti schopny udržet se vzhůru, i když jsou unavené. V tomto období je nutné zavést určitý pevný režim v čase, kdy chodí spát, aby si uvědomily rozdíl mezi denním a nočním spánkem. Tento režim by měl směřovat k tomu, aby děti chodily spát samy.

"Vícečata" spící v jednom pokoji se mohou vzájemně budit, přestože překvapivě vysoký počet maminek sdělilo, že společný pokoj je výhodou - děti se podle všeho spokojí s přítomností druhého dvojčete. A v pozdějším věku se dokáží samy vzájemně zabavit, pokud se probudí ráno dříve, čímž vám svítá naděje trochu si přispat.

Jaké jsou prostředky a řešení?

Mnoho problémů se spaním je spíše funkčních než fyzických a můžete je odstranit sami tím, že naučíte děti novým spánkovým vzorcům a postupně odstraníte špatné návyky. Nejdůležitější věcí je stanovit si cíle, kterých chcete dosáhnout, a potom být důslední ve zvolené metodě a postupu. Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv metodu, vytrvejte v ní alespoň jeden týden, než se rozhodnete pro jinou. Ohromně pomáhá máte-li dostatečně zainteresovaného partnera, či jiného člena rodiny, který vás podpoří a pomůže vám toto břímě nést.

Lékaři obvykle radí rodičům, aby si založili "spánkový deníček" nespavého dítěte, kam si budou zapisovat každé noční probuzení, jeho délku a jakým způsobem dítě utišili (pití, dudlík, pochování, ukolébavka, atd.). Přestože se to může zdát jako přehnané puntičkářství, zvlášť když jste unavení, může to poskytnout cenné vodítko k příčině nočního buzení, a odhalí pravé rozměry tohoto problému. Zkuste si o této radě promluvit s vaším dětským lékařem a ukažte mu váš "spánkový deníček". Může vám na základě svých vědomostí a zkušenosti poskytnout pomoc jak tento problém řešit.

1. "Metoda kontrolování"

Odborníci nejčastěji doporučují právě toto řešení problému nespavých dětí. Pláče-li dítě, jděte za ním, ale NEZVEDEJTE jej. Poskytněte mu maximum pozornosti, abyste ho ujistili, že jste stále u něho, pohlaďte jej, uložte, popřejte mu dobrou noc a odejděte. Po pěti minutách (sledujte na hodinkách - minuty vám budou připadat jako věčnost) se vraťte zpět a celý postup přesně zopakujte.Vracejte se proto, abyste dítě ujistili, že jej neopouštíte. Interval mezi kontrolováním dítěte můžete postupně prodlužovat. (Pokud se vám zdá pět minut příliš dlouhá doba, zkuste to zprvu se třemi minutami.)

Než se dítě uklidní může první noc trvat hodinu nebo dvě, ale tato doba se BUDE zkracovat. Při této "kontrolovací metoda" (známé též jako metoda "kontrolovaného pláče") je třeba počítat s tím, že tři až čtyři noci budou dost těžké. Někdy to může trvat i déle. Musíte zaujmout postup sebejistý a laskavý, ale přísný a tvrdý. Pokud nevydržíte, třetí noc to vzdáte a dítě z postýlky zvednete, ztratíte pevnou půdu pod nohama. A co víc - ztratíte důvěru v sebe jako rodiče a v reálnou možnost daný stav nějak změnit. Týká-li se to i vašeho partnera, musíte mu jasně vysvětlit, že je nutné zamezit dítěti aby vás, rodiče, stavělo proti sobě.

Možná budete mít pocit, že je třeba předem varovat sousedy než začnete své plány realizovat. Začněte o víkendu nebo o prázdninách, kdy budete mít víc času se z prvních pár nocí zotavit. Mnoho maminek má s touto metodou dobré zkušenosti, včetně jedné maminky trojčat, která vyřešila problém nespavosti své dcery během třech nocí, zatímco zbývající dva chlapci (ve stejné místnosti) vše prospali!

Pokud máte problémy s dítětem, které v noci chodí přímo k vám do postele, raději než aby vás přivolávalo, použijte obměnu "kontrolovací metody" založené na stejném principu. Dítě nezvedejte, mohlo by to považovat za pochování, ale jemně, avšak rozhodně, jej odveďte do jeho postýlky, uložte jej, rozlučte se a odejděte. Tady může nastat souboj vůlí - pamatujte si, že VY musíte vyhrát. Přijde-li k vám dítě znovu, opět postup zopakujte. Naučte ho nebudit ostatní členy rodiny, kteří ještě spějí, je to vůči nim nespravedlivé (vícečata obvykle lpějí na tom, aby bylo vše "spravedlivé").

2. Omezování nočního pití

Některé děti se, jen tak ze zvyku, budí několikrát za noc a požadují džus nebo mléko, aby se ududaly k spánku. Budete-li dítěti postupně ředit pití vodou, zjistíte, že už mu nestojí za to se budit (kromě toho je to lepší i pro zoubky!). Můžete pak omezit množství nápoje v lahvičce nebo počet pití. Byla prokázána souvislost mezi pitím pomerančového džusu a hyperaktivitou u malých dětí - další dobrý důvod proč v noci nepodávat pomerančový džus.

3. Společné spaní

Mnozí rodiče poznali, že vezmou-li si plačící dítě v noci do své postele, je to nejrychlejší a nejjednodušší cesta, jak si zajistit co nejvíc spánku při co nejmenším vyrušení. Mnozí budou, aspoň nějakou dobu, s tímto opatřením spokojeni, někoho i toto může příliš obtěžovat. Dítěti, které se necítí dobře, však bude ve vaší posteli nepochybně lépe, a vy budete rádi, že ho máte po ruce.

Ale i společné spaní může rychle přerůst ve zvyk. Třetí osůbka spící stále mezi vámi se může stát nepohodlnou a nakonec ještě rušivější. DVĚ takové osůbky na průměrné manželské posteli, to už je příliš, takže se nakonec může stát, že skončíte každý s jedním dítětem ve dvou různých pokojích. Pro vybudování nového spánkového návyku můžete využít přechod dětí z dětských postýlek do normálních velkých postelí, což podpoří jejich samostatnost a povzbudí je v touze po spaní ve vlastním pokoji. Dejte si ale pozor, abyste nelezli vy do postýlek s dětmi.

Pamatujte si také, že pokud si vezmete do postele malé miminko, může u něho dojít k přehřátí, zvlášť jestli spí ve spacím vaku nebo je příliš zabaleno.

4. Odměny a soutěžení

Okolo třetího roku věku můžete zkusit použít systém odměn, abyste vylepšili spánkové návyky dětí, pokud děti už rozumějí důvodu a souvislostem. Pokud dítě spí celou noc bez probuzení (nebo se vzbudí méně než dvakrát, například - vytyčte si takové cíle, o kterých si myslíte, že je možné, aby jich dosáhlo), dejte mu hvězdičku nebo body hned jako první věc po jeho ranním probuzení a hodně jej chvalte. Pokud se dítě v noci vzbudí, nedostane žádnou hvězdičku ani body, ale ani jej nekárejte. Až nasbírá, řekněme, šest hvězdiček, vezměte jej do obchodu s hračkami pro malou odměnu. Postupně se dostanete až k hranici toho, že dítě prospí celou noc. Buďte připraveni na případné náhodné recidivy, ale nikdy dítěti neberte již získané hvězdičky.

S dvojčaty nebo vícečaty možná budete pozorovat rozdílné výsledky. Jestliže jedno z dvojčat spí vždycky tvrdě celou noc, bude se možná cítit ošizeno o příležitost získat "svou" odměnu. Hvězdičky a body lze použít i ke zlepšení jiného chování - třeba si dobrý spáč získá odměny odlišným způsobem. Dvěma nespavým dětem se ve skutečnosti může prvek závodění při získávání hvězdiček a bodů do tabulky líbit, ale pozorně sledujte, aby úspěch jednoho nepodkopal morálku druhého.

5. Oddělení dvojčat

Vícečata jsou samostatní jedinci - důvodů jejich nespavosti a metod vedoucích k jejímu odstranění může být mnoho a mohou se lišit. Nejsou zde žádné zákonitosti. Možná nelze za žádnou cenu změnit uspořádání vašich ložnic. Mnoho rodičů říká, že jejich dvojčata spějí lépe, pokud jsou spolu, a tudíž ani nemají sklon je oddělovat přinejmenším do roka jejich věku. Ale pokud jedno dvojče pravidelně v noci budí to druhé, měli byste se pokusit děti rozdělit do té doby, než se jeho spánkový vzorec změní. Pokud nemůžete umístit postýlku se spícím dítětem do žádného jiného pokoje, nechte jej spát třeba i v předsíni. K povzbuzení dobrého spánkového návyku může vést i umístění nespavého dítěte do pokoje se starším sourozencem, který má dostatečně tvrdý spánek.

6. Podávání léků

Někteří rodiče, kteří cítí, že se už dostali tak daleko, že se neobejdou bez řádně prospaných nocí se mohou uchýlit k použití prášků na spaní pro své nespavé děti. Tyto mohou být podávány pouze po konzultaci s lékařem a pod jeho dohledem. Sedativa často problém s nespavostí dítěte vyřeší, neboť jsou-li léky podávány po dobu krátkého časového období (zpravidla 7 nocí po sobě), mohou přerušit zvyk dítěte budit se. Jednotlivé děti se od sebe liší v reakcích na dávku a typ sedativa, takže nelze u všech dětí zaručit tak rychlé "uzdravení". Někteří rodiče, kteří nikdy nezažili, co je to být v noci neustále buzen, bez naděje na vyspání, mohou lehce kritizovat ty, kteří dávají dítěti léky, aby vůbec spalo. Pokud se cítíte tak zoufale, že chcete sáhnout k sedativům, vyhledejte pomoc svého pediatra, ale buďte připraveni, že vám navrhne nejprve jiná řešení.

Jak podporovat správné spánkové vzorce

Pro vytvoření správného spánkového návyku je skoro nevyhnutelné zavedení pevného spánkového režimu, a čím dříve s tím začnete, tím lépe. Pokud je váš režim proměnlivý, snažte se znovu zavést pevný uspávací rituál. Může sestávat z koupání, oblékání pyžamka, pití, pohádky na dobrou noc, následovat může přikrytí a uložení hračky-mazlíčka, dudlík, pochování, ukolébavka, pusa na dobrou noc. Po dovádivé hře potřebují děti určitý čas na zklidnění, jinak jsou příliš rozrušeny a nemohou usnout. Kazeta s hudbou vám může napomoci, když odcházíte z dětského pokoje.

Lékaři vedou spory o to, která poloha je pro dítě do tří měsíců nejbezpečnější, protože do této doby není dítě samo schopno zaujmout polohu pro ně nejpohodlnější. Odborníci se shodují na tom, že nejlepší pozice je na boku (se zádíčky podloženými svinutým ručníkem nebo dečkou), s tím, že strany je nutné střídat, aby nedošlo ke špatnému tvarování hlavičky.

Některým dětem, které mají vše, co potřebují a jsou zabezpečeny tak, že jim nic nechybí, ale stále nemohou usnout, mohou pomoci při usínání různé zvuky - buď hudba z magnetofonu nebo jen náhodné zvuky (třeba z nenaladěného rádia). Máte-li kolébku, nejefektivnější houpací tempo je poněkud rychlejší, kolem 60 houpnutí za minutu. Noční krmení by mělo být co nejkratší, za tlumeného světla, pokud možno v polospánku dítěte. Zkušenosti ukazují, že v případě nespavých dětí je lépe nepřebalovat je, i když mají plenky počůrané.

Několik slov o kolice

Poměrně značná část dětí během prvních dvou až tří měsíců věku trpí kolikami různé intenzity. Nejčastěji nastupují večer a jsou podle všeho způsobeny plyny v tlustém střevě, které způsobují bolest bříška, nutí děcko plakat a přitahovat kolínka. Toto noční buzení je pomíjivé a v tomto období dítěti nepomůžete tím, že jej necháte plakat samotné. Otázka užití dudlíku je emotivní. Vše, co můžeme říci je, že mnoho maminek dvojčat a vícečat, které prošly tímto obdobím, se svěřilo, že "děkují bohu za dudlíky, a že díky nim přežily!".

Jak si mají rodiče poradit ?

Vyrovnat se s nespavostí u dítěte je obtížné, zvláště, pokud máte zpočátku vysoké ambice. Jestliže se vám zdá, že jste zkusili už vše a problém stále zůstává, je možná lépe se se situací smířit a dělat vše proto, aby váš život šel dál, a věřte, že vše jednou skončí, jak může dosvědčit nesčetně maminek vícečat.

Mimořádně důležité je, abyste měli s kým sdílet břímě bezesných nocí, zejména pokud oba rodiče pracují. A maminka, která se doma stará o dvojčata, také těžce "pracuje" celý den, takže se od ní nemůže čekat, že zvládne noční vstávání sama. Zkuste si o tom promluvit s partnerem nebo s někým z příbuzných, a pokuste se zařídit systém služeb nebo střídání. Vezměte si třeba služby ob noc, nebo večerní a raní hodiny tak, abyste oba měli dostatek času se vyspat.

Večery jsou pro rodiče vzácným okamžikem, kdy mohou být spolu sami, ale pro zmírnění stresu vám velmi pomůže, jít si alespoň pár dní v týdnu lehnout hned, jakmile děti usnou.

Snažte se urvat během dne alespoň chvilku a zdřímněte si třeba v době, kdy děti spí, a odolejte pokušení vrhnout se hned na úklid (nebo na telefon). Budete mít celý zbytek života na to, abyste byla "superženou", pokud jí chcete být, ale vaší rodině prospěje TEĎ , když nebudete úplně vyčerpaná. Přijměte jakoukoliv nabídku pomoci - někoho, kdo vám vezme na hodinku děti v kočárku ven, čímž vám zajistí neocenitelnou příležitost v klidu se chvíli vyspat.

Stojí za to podívat se, jestli si umíte zařídit a správně načasovat malého šlofíka během dne. Mezi rokem a třemi lety věku dětí se denní spánek zredukuje ze dvou na jeden - s nepříjemným mezidobím, kdy jsou děti v pozdním odpoledni unavené, ale kdybychom je dali spát, tak je večer nedostaneme do postele, čímž by se zase narušil uspávací režim. Výhodou pro vás je, že můžete děti motivovat tím, že i vy si jdete lehnout.

Pomoc nehledejte jen u svého dětského lékaře, podporu můžete najít u ostatních rodičů dvojčat, kteří měli podobné problémy. Sdílení zkušeností a vědomí, že v tom nejste sami, může být velkou pomocí.

Poslední rada na závěr...nemařte čas starostmi co by se mohlo stát. Jedna maminka nám řekla : "Byla jsem zvyklá dělat si starosti předem. Co bych asi tak dělala, kdyby se moji chlapci vzbudili najednou, až bude můj manžel mimo domov, a na pochování tu bude jen jeden člověk na dvě děti. Když se to jednou opravdu stalo, byla jsem hned ve stresu a skončila jsem s jedním dítětem brečícím v mé posteli a s druhým dítětem brečícím na posteli v druhém pokoji, mezi nimiž jsem já lítala jako jo-jo. Oba mě chtěli cítit vedle sebe, oba chtěli, abych je objímala, a když jsem jednoho opouštěla a šla za druhým, zvyšovalo to jejich úzkost. Nakonec jsem je oba dala do kočárku, přikryla a jezdila s nimi kolem dokola po obýváku. Usnuli během 10-15 minu, a protože jsem nechtěla riskovat, že je vzbudím, nechala jsem je spát v kočárku a sama jsem usnula na gauči. Je to asi nekonvenční, ale všichni jsme se dobře vyspali." (Ale pozor - děti nemohou pravidelně spát v noci v kočárku, je to pro ně příliš stísněné.)

Ať už trpíte probdělými nocemi několik měsíců či let, nebo ne, věřte, že tento problém SKONČÍ, a snažte se užívat si lepších stránek vašich dětí !

Zpracováno podle materiálů TAMBA

Jsem rád, že nejsem sám - jsem rád, že nejsem sám v mužské populaci, kdo se zapojil do činnosti Klubu, i když občas skřípu zuby, kolik času to všechno sežere... mně i mému druhému nedokonalému Já v podobě mé manželky. V takových chvílích si opakuji: "Dělám to pro lidstvo... Dělám to pro lidstvo a je to dobrá věc..." Naštěstí jsem se seznámil s dalšími partnery dvojčatovských maminek, kteří si také v tom životním shonu nacházejí čas na aktivity, které se ani nevztahují k jejich povolání ani nejsou jejich koníčky, a které - co horšího - zpunktovaly jejich-naše manželky. Ale co naplat, i ženy mohou mít docela dobré nápady. Jen je třeba potom malinko převzít iniciativu nebo alespoň bedlivě sledovat a korigovat jejich realizaci. Nerad bych byl považován za slabocha, ale musím se přiznat, že mě to baví, že nacházím uspokojení dělat něco pro druhé... Hrozná představa, že jsem zmanipulován tak, že se zabývám činnostmi, které mi do hlavy byly podstrčeny ženskou a já je dělám rád... Ale pozor ženy - pokud toto čtete - to, co potřebujeme, abychom šrotili na plné obrátky, je chvála a ocenění našeho snažení a naší jedinečnosti - a to velmi často - klidně si to nazývejte ješitností, ale chvalte a oceňujte (ne takovým tím vaším podlízavým tónem s mrkajícíma očima, ale opravdově s očima rozšířenýma obdivem a láskou - zkuste si to před zrcadlem) - člověka stále nebaví chválit se jen sám. Tak se maminky snažte, a pak uvidíte, k jakým výkonům se vzepneme... a to nejen v posteli...

V minulém čísle Zpravodaje jsem doporučoval k přečtení prvé dvě knížky Johna Graye o partnerském soužití. Vyšla další 2 pokračování s cennými radami, jak si udržet manželství kvalitní bez potřeby nezávazně si "odskočit" do jiných vztahů. Názvy publikací jsou: "Mars a Venuše v ložnici" a "Mars, Venuše a jejich vztahy". Opět nezbývá než chválit. K naší škodě, bohužel, je velice těžké přijmout rady pana Graye za své, i když se snaží oba partneři. A tak často nervy povolují tam, kde by nemusely, a tak často své protějšky v duchu (a někdy i nahlas) přirovnáváme k domácímu ne příliš létavému ptactvu či jinému domestikovanému zvířectvu.... a ony nás zřejmě obdařují podobnými poklonami.... a tak často škodíme sami sobě, neboť v každé hádce vždy prohrávají obě strany, o čemž se jistě v našem věku přesvědčil již každý. Pouze ne všichni si to za všech okolností plně uvědomujeme...

Již asi před rokem se mi dostala do rukou další skvělá kniha o pohledu na život od psychologa M. Scotta Pecka "Nevyšlapanou cestou" aneb "Nová psychologie lásky, tradičních hodnot a duchovního růstu". Kniha je ale nejen o tom, mnoho slov je věnováno i výchově dětí. Rád bych aspoň - snad mi to autor promine - střípky jeho vět použil, a nabídl i vám takto do knihy nahlédnout.

Kniha začíná větou: "Život je těžký."... (a dále pokračuje)... "Je to velká pravda, protože když ji takto pochopíme, můžeme ji překonat. Jakmile si uvědomíme, že život je těžký - jakmile jsme to skutečně pochopili a přijali za své - pak už se život nezdá tak těžký. Pokud totiž přijmeme skutečnost, že život je těžký, přestane nás to znepokojovat. Většina lidí tak docela nechápe, že život je těžký. Místo toho skoro pořád naříkají, ať už nahlas nebo v skrytu duše, jak obrovské jsou jejich problémy, starosti a obtíže - jako kdyby život obvykle byl snadný a jako by se to automaticky předpokládalo. Někdy nahlas, někdy potichu vyjadřují názor, že je v době jejich problémů postihlo něco zcela neobvyklého, co se přihodit nemělo a co se z neznámých důvodů sneslo na ně, na jejich rodinu, kmen, třídu, národ, rasu nebo i druh, a ne na ty ostatní.... Život je série problémů. Chceme je řešit, nebo nad nimi naříkat? Chceme naučit své děti, aby je řešily?...Plně prožitý život je vždy plný bolesti. Jedinou alternativou však je nežít plně a nebo nežít vůbec...."

"...I v dobrém manželství musí oba partneři pravidelně věnovat čas a pozornost jeden druhému a svému vztahu bez ohledu na to, jak se právě cítí. Jak už jsme řekli každá dvojice dříve nebo později přestane být zamilovaná; a v tomto okamžiku, kdy už sexuální instinkt splnil svůj účel, začíná šance na skutečnou lásku. Právě tehdy, kdy partneři už netouží být pořád spolu a rádi by byli občas i někde jinde, přichází zkouška jejich lásky. Brzo je jasné, zda je přítomna nebo není..."

"...Můj pocit lásky k lidem může být nekonečný, ale má schopnost ji skutečně dávat je omezená. Musím si proto vybrat, komu ji věnuji a kam svou vůli milovat nasměruji. Skutečná láska není pocit, který nás pohltí. Je to promyšlené a závazné rozhodnutí...."

"...Proč vynakládat takové úsilí na nudné žvatlání šestiletého dítěte? Především proto, že vaše ochota to dělat je pro dítě nejlepším konkrétním důkazem toho, jak si ho ceníte. Chceme-li vštípit svým dětem, že mají svou cenu, není žádný lepší a vlastně ani žádný jiný způsob, než s nimi podle toho jednat. Není vhodné myslet na něco jiného ani tehdy, když s ním stavíme bábovky...."

"...Děti nemohou dospět k psychické zralosti, jestliže nemají jistotu, co bude zítra, a žijí ve stálém strachu z možného opuštění. Manželské dvojice nemohou rozumně vyřešit žádnou z univerzálních otázek svého vztahu - například problém závislosti a nezávislosti, dominantních a submisivních rolí, svobody a věrnosti - pokud nemají jistotu, že zápas o jejich vyřešení sám o sobě jejich svazek nezničí...."

"...Jestliže je konfrontace pro duchovní růst nezbytná, ale my jí nejsme schopni, pak je to projev nedostatku lásky, stejně jako nepromyšlená kritika nebo jiné formy aktivního poškozování. Pokud rodiče své děti milují, musí je občas konfrontovat a kritizovat - mírně a opatrně, ale nicméně aktivně. Musí jim také dovolit, aby ony konfrontovaly a kritizovaly je. Podobně musí i mezi milujícími manžely docházet k opakovaným názorovým střetům, má-li jejich vztah sloužit duchovnímu růstu obou. Žádné manželství nelze považovat za vskutku úspěšné, pokud muž a žena nejsou nejlepšími kritiky jeden druhého. Totéž platí o přálství: podle tradiční představy by mělo být bezkonfliktním vztahem, dohodou o vzájemném drbání na zádech, která se opírá výlučně o vstřícnost a zdvořilost, jak to předepisuje dobré vychování. Takové vztahy jsou zákonitě povrchní, bez důvěrnosti, a název přátelství ani nezasluhují... Vzájemné láskyplné střetávání je nezbytnou součástí všech kvalitních a přínosných mezilidských vztahů; bez ní jsou buď neúspěšné, nebo povrchní...."

Petr Rulík

Mýty a legendy

Narození dvojčat byl jev kdysi dosti neobvyklý, proto se často odrážel v legendách a mýtech. Zdvojenost v přírodě se někdy vysvětluje jako zjevení nadpřirozeného zásahu bohů. Proto je mnoho bohů z různých náboženství zobrazováno jako dvojčata. V různých částech světa vznikaly různé mýty. V kmenovém či kočovném společenství se často narození dvojčat považovalo za zlé znamení, které odráželo nedostatečné zásoby potravy, nebo domněnku o cizoložství matky. Předpokládá se také, že vývoj tabu krvesmilství mohl přispět k negativnímu pohledu na narození dvojčat, neboť právě styky mezi blízkými příbuznými mohly často vyústit k narození dvojčat nebo vícečat. Avšak doba pokročila a názory na narození dvojčat se změnily. Namísto zabíjení narozených dvojčat v krizových dobách, jsou v současnosti dvojčata uctívána jako symbol plodnosti.

Mýty, které prohlašují dvojčata za bohy se objevují ve stabilnějších společnostech, ve kterých příchod více než jednoho dítěte nebyl hrozbou hladovění nebo jiného strádání. Zájem o dvojčata se znovu a znovu objevuje v mytologii mnoha kultur. Dvojčata lze nalézt v mýtech Aztéckých i Babylonských. Nejčastěji mají pododobu bojovníků, budovatelů, léčitelů, symbolizují plodnost či světlo, jsou potomky vzduchu, vody nebo hromu. Peruánští Indiáni uctívali bohy-dvojčata Apocatequil a Piquerao jako vládce hromu a blesku. Domorodé kmeny ze severozápadu severní Ameriky věřily, že dvojčata jsou ve skutečnosti lososi v přestrojení za člověka. Pro jiné kmeny představovalo jedno dvojče dobro, druhé zlo a bylo vysíláno do podsvětí. Podobné pohledy na dvojčata měli i Siouxové. Egypťané a Uganďané zase věřili, že placenta je neúplné dvojče, které má svou duši, a proto se s dvojčaty se jednalo se zvláštním respektem. Některé kmeny pohřbívaly své mrtvé dokonce s vlastní placentou.

Dvojčata se objevují i v Bibli. Jákob a Ezau, synové - dvojčata Izáka a Rebeky, byli předurčeni být každý jiný, jak po fyzické stránce, tak i po citové. Z Bible je jasné, že to byla dvojvaječná dvojčata. Jejich boje začaly už v matčině lůně - první zaznamenaný případ dvojčatovské rivality - a po celý život stále bojovali o prvenství. Další biblická dvojčata jsou Perez a Zerach, Jákobova vnoučata. Také oni bojovali o právo prvorozeného.

Nejznámější příběh o sporu dvojčat je vyprávění o Romulovi a Removi. Tento příběh začíná v období hladomoru, kdy narození dvojčat představovalo problémy s nedostatkem potravy. Romulus a Remus byla odložená dvojčata, která odkojila samice vlka. Těmto dvojčatům se podařilo založit město Řím, ale v souboji o moc nakonec Romulus Rema zabil.

V životě každé maminky (a to nejen dvojčatové) jsou někdy chvíle, kdy dětem ráda pustí televizi, aby si chvíli odpočinula, udělala domácí práce, při nichž je asistence dětí nemyslitelná nebo si v klidu vypila kávu. Pokud kontroluje pořady, které děti sledují, nebo pouští osvědčené pohádky z videa, lze tento prohřešek občas prominout. Rádi bychom vás ale seznámili s varováním Bílého kruhu bezpečí, z jehož brožurky nazvané "Neodkládejte děti k televizoru" vybíráme :

"Většina našich dětí do patnácti let tráví největší část volného času sledováním televizních pořadů. Průměrně české děti stráví 25 hodin týdně (tj. více než 3,5 denně) před obrazovkou.

Mnoho dětí není do věku 3-4 let vůbec schopno v televizních programech rozlišovat mezi skutečností a iluzí či fikcí, a to ani s pomocí výkladu dospělých. V myšlení malých dětí je televize pramenem zcela věrohodných, reálných informací o tom, jak to ve světě chodí. S přibývajícími léty přirozeně začnou rozlišovat lépe, avšak nejranější a nejhlubší vjemy byly vtištěny již tehdy, když dítě považovalo televizi za skutečný zdroj informací o okolním světě. Při sledování mnohých programů může dítě nabýt dojmu, že násilí je v tomto světě každodenním běžným jevem a jeho páchání je čímsi obecně účinným, vzrušujícím, okouzlujícím a působivým. Rodiče by měli dohlížet na to, jak dlouho a co vlastně jejich děti v televizi sledují.

Jak se pozná televizní dítě ?

* V důsledku jednosměrné komunikace, trvající dlouhé hodiny, se televizní dítě hůře vyjadřuje.

* Je narušena jeho schopnost si samostatně nebo s jinými dětmi hrát či navazovat běžné sociální vztahy.

* Je nejisté a jeho klíčovým slovem je nuda.

* Má omezenou schopnost koncentrace, je netrpělivé, chybí mu vytrvalost, nedokáže pozorně naslouchat. Snížená bývá i jeho způsobilost k učení.

* Televizní dítě požaduje okamžité uspokojení svých potřeb a rychlé řešení problémů. Je hyperaktivní a neposedí v klidu, čímž vyrovnává roli pasivního diváka při pozorování vypjatých scén.

* Má výraznou touhu vlastnit všechno, co je nabízeno v televizní reklamě.

Nikdo by neměl lépe znát své děti, než rodiče. Dejte jim příležitost, aby stejně tak dobře poznaly vás. Vyprávějte jim o sobě, o tom, co bylo předtím, než se narodily. Nepromarněte jedinou příležitost, kdy vám chce dítě něco vyprávět. V takovou chvíli všechno počká. Odmítnuté dítě si podruhé rozmyslí, zda vás má rušit se svými zážitky, ale i starostmi.

Povídat si s dětmi je doma možné téměř vždy a téměř všude. Žádné téma není tabu tam, kde je dostatek něhy a důvěry.

Ruku na srdce, kolik času stráví vaše děti před obrazovkou či u počítačových her? Kolik času takto trávíte Vy? Zkuste aspoň měsíc sledovat celou rodinu a zapisovat "ztracený" čas. Myslíme si, že by dítěti mohla stačit v průměru 1 hodina denně, pokud se nejedná o program výukový.

Klub českých turistů byl založen 11.6.1888 a jeho prvním předsedou byl známý cestovatel Vojta Náprstek. Činnost vyvíjel nepřetržitě až do r. 1948, kdy byl násilně včleněn v rámci sjednocené tělovýchovy nejdříve do Sokola a posléze do ČSTV.

V době své největší slávy před II. sv. válkou vlastnil nebo provozoval 145 turistických chat a útulen, 8 loděnic, 13 rozhleden a 30 hradů. Od roku 1990 působí opět jako samostatný spolek, resp. občanské sdružení, čítající cca 40000 členů od 1 do 95 let. Pro rodiny s dětmi je zavedena tzv. rodinná známka, kdy po zaplacení jedné členské známky pro celou rodinu se stávají členy i další rodinní příslušníci, kteří obdrží známku bez hodnoty, označenou "RZ".

Snad každý zná některou ze 37 000 km značených turistických cest, které mají již více než 100 letou tradici a systém jejich značení je považován za nejdokonalejší ve světě. Již méně známý je fakt, že KČT dal popud ke stavbě Petřínské rozhledny a dnešní bludiště na Petříně je původně pavilon KČT z Jubilejní výstavy v r. 1891 v Praze.

Nově se KČT věnuje i značení cykloturistických, lyžařských a vodáckých cest. Se značným úsilím obnovuje kdysi rozsáhlou síť turistických chat a levných ubytoven a možná i některých hradů. V letošním roce KČT dokončí vydání unikátní edice turistických map měřítka 1:50000, která na podkladě odtajněných vojenských topografických map bez jediné mezery pokryje celé území naší republiky. Dále klub vydává plnobarevný časopis TURISTA, každoroční Kalendář turistických akcí a Katalog turistického ubytování.

Ve svém nesmírně širokém turistickém programu pro své členy i pro veřejnost se nezapomíná ani na turistiku těch nejmenších človíčků v doprovodu rodičů, eventuelně prarodičů. Na podporu rodinné turistiky byl v r. 1995 vyhlášen soubor akcí "Za Toulavým náprstkem", mezi nimiž se objevují i osvědčené akce jako např. "Cesta pohádkovým lesem", "Toulky zlatem podzimu" a další. Všichni zájemci o tyto a podobné aktivity jsou předem vítáni bez ohledu na to, zda jsou členy KČT či nikoliv.

Ivan Press

Z nabídky Klubu českých turistů

"Toulavý náprstek" je kromě souboru akcí rodinné turistiky také zajímavý suvenýr - asi 10 cm veliká figurka, velice oblíbená u všech dětí, které se zúčastnily některé z akcí Toulavého náprstka. Pro rok 1997 jsou pravidla stanovena následovně:

Akce je vyhlášena pro děti do 14 let v doprovodu alespoň jednoho z rodičů či prarodičů.

Pro získání suvenýru se musí dítko zúčastnit tří akcí pořádaných KČT, přičemž první musí být vždy akce zařazená mezi akce "Toulavého náprstka" a další dvě pak libovolné akce KČT vhodné pro děti.

Suvenýr si účastník po splnění podmínek vyzvedne u pořadatele, který mu vystavil účastnický list a diplom (zpravidla u pořadatele 1. akce)

Mezi akce "Toulavého náprstka" jsou v Praze zařazeny:

11.5. Pražský Děvín - tradiční pochod u příležitosti Dne matek - zvláště významné pro členy Klubu dvojčat. Nejkratší trasa 8 km začíná u metra "B" Nové Butovice od 8 do 13 hodin a vede přes Jinonice a Dívčí hrady, s nečekanými výhledy na Pražskou kotlinu, do Radlic, kde končí nedaleko metra "B" Radlická.

31.5. Cesta pohádkovým lesem - asi 2 km dlouhá vycházka plná pohádek. Na každé zastávce děti plní jednoduchý úkol, po jeho splnění jsou odměněny. Od 9 hodin za pojišťovnou v ul. Nad lesním divadlem - sídl. Novodvorská.

7.6. Den rodinné turistiky - den či půlden plný hrátek a soutěží (pro nebojácné i jízda na lodi, v sousedství ukázky chovu koní). V loděnici KČT Radotín u Berounky u býv. lázní od 10 do 16 hod., odpoledne možný odjezd na dovolenou s Klubem dvojčat do Jedlové.

Mimopražským zájemcům mohu poskytnout přehled mimopražských akcí "Toulavého náprstka". Pište na adresu: Ivan Press, Klecanská 19, Praha 8, 18200

Ivan Press

Rádi bychom vás upozornili na útlou knížku české autorky Marie Svobodové Jak vychovávat děti podle hvězd. Po jejím přečtení možná sami naleznete odpověď, proč vás vaše děti někdy neposlouchají nebo proč vás tolik "vytáčejí". Snad za to ani nemohou, je jim to hvězdami předurčeno..

Maminkám doporučujeme poslechnout si, alespoň občas, pravidelný pořad Českého rozhlasu 2 Klub mateřská dovolená, který je vysílán (v ne příliš šťastném čase) ve strědu ve 22:35 na frekvenci 639 AM. Formou besedy jej uvádí paní Jiřina Hanušová (všem známá Sally z MS) a dozvíte se v něm zajímavé názory a informace ze života nejen "monomaminek".

Paní Křivská z Prahy se s námi podělila o recept na "rychlý koláč pro maminky s několika dětmi":

Ovocný koláč

2 bílé jogurty

2 kelímky (od jogurtu) cukru krystal

3 kelímky (od jogurtu) polohrubé mouky

3 vejce

1/2 sáčku prášku do pečiva

libovolný kompot (v létě čerstvé ovoce)

drobenka (cukr, mouka, máslo)

Vše ušleháme ručním šlehačem a vlijeme na vymazaný a hrubou moukou vysypaný plech. Na těsto naklademe ovoce (meruňky, jahody, borůvky, maliny a jiné). Posypeme drobenkou. Pečeme v troubě. Po vychladnutí nakrájíme a sníme. Přejeme dobrou chuť.

Od paní Saliové z Jindřicova Hradce nám opět přišly recepty, "které umožní maminkám malých jedlíků alespoň něco málo ušetřit:

Dětská přesnídávka

2,5 kg ovoce (jakéhokoliv - i směs)

1,5 l vody

1,5 balíčku vanilkového pudingu

1/4 - 1/2 kg cukru (podle kyselosti ovoce)

Ovoce s vodou rozvaříme, přidáme cukr a puding rozpuštěný v trošce vody. Chvíli povaříme (asi 3 minuty), pak vše rozmixujeme a plníme do lahviček. Jestliže chceme přesnídávky delší dobu skladovat - zavaříme je 15 minut na 80 stupňů. Spotřebujeme do dvou měsíců.

Domácí jogurt:

1 Salko

1 Tatra

1 bílý živý jogurt

2 l mléka (převařeného)

jakékoliv ovoce (dle chuti)

Vše smícháme nebo rozmixujeme a na 5 hodin uložíme na teplé místo pod poklici.

Rádi bychom se s vámi podělili o dopis, který zcela vystihuje situaci zoufalé matky dvojčat, která ještě neztratila smysl pro humor. Paní Drahomíra Rýdlová z Nýřan nám napsala :

"... o Vašem "Klubu dvojčat a vícečat" jsem se dozvěděla již před časem z časopisu Betynka, ale stále jsem váhala se přihlásit do klubu. Dnes už neváhám...Po dnešním "pohodovém" dnu, kdy mí miláčkové (dvojčata Filip a Štěpán - 15 měsíců) utrhli zvonek ze zdi, strhli rychlovarnou konvici a kávovar, rozházeli mému pětiletému synovi plnou krabici Lega, je mi zcela jasné, že výchovné metody se budou asi výrazně lišit od výchovy jednoho dítěte, a že zkušenosti mohu získat jen od těch, kteří už něco podobného zažili. ..."

Jeden z tatínků "postižený" dvojčaty před odjezdem na dovolenou, kdy nechávali rodiče hlídat své roční dcerušky prarodičům, sepsal podrobné pokyny, které vám předkládáme (nejen) pro pobavení:

PROVOZNÍ ŘÁD

Probuzení
- ranní - mezi 7.00-9.00 hod.

- vždy krmit Sunarem, láhve si drží samy (nevyndávat z postýlek dokud není hotový Sunar)

- po krmení dát hned na nočník (přisunout koš s hračkami)

- denní - dát na nočník

- nakrmit lžičkou (jogurt, výživa, banán)

- noční - nechat v postýlce

- připravit Sunar, láhve si podrží samy (vyndat ven, až je-li hotový)

- zjistit stav plen

- nemluvit, nesvítit

- ihned po dopití Alžbětu uložit, Týnu podržet na krknutí

2. Spánek
- noční - zachovávat klid

- nechat spát po libosti

- probudí-li se do cca. 7.00 hod. zkusit nakrmit a bez nočníku (jen přebalit) ještě uložit

- denní - signály:
-- mnou si pěstičkama oči

-- jsou protivné, brečí

-- nápadně často zakopávají a padají

-- lehají si na bříško na zem

-- sedají si nebo nechtějí chodit

-- s palcem v puse říkají "kajkajkajkajkaj"

- nutno zatáhnout závěsy ještě před uložením do postele

- obecně - vždy ukládat na peřinku (rychleji usnou) - po uložení odejít z místnosti (jinak konverzují)

- při řevu ponosit v náručí (usínají do 2min.), pak uložit

- nemluvit, nezpívat (nedávat hračky do postele, láhve s čajem možno, ale po usnutí odebrat)

- Alžbětu ukládat jako první (rychleji a snáze usíná)

3. Krmení
- Sunar - dávat při ranním probuzení

- před večerním spaním

- při nočním probuzení

- přes den ( jen pokud dlouhodobě nejí a mají hlad)

- Výživa, jogurt, banán, chleba, buchty, rohlíky - jí obě

- Salátová okurka, rajčata, nové věci - jí jen Alžběta (dát do ruky)

- Nové věci Týna nikdy nejí - nenutit

- Při večerním krmení Sunarem dávat do rukou hračky, láhve nutno držet zejm. Týna)

- Při krmení Sunarem - Alžběta - pokud si sama vyndá láhev z pusy, již nenutit

-Týna - možno opakovaně přiložit, nutno však dát do ruky novou hračku (nejlépe červené auto)

4. Krkání
- Týna - krká po Sunaru vždy - ponosit asi 30vt.

- 2-4 hlasité krknutí krátce po sobě

- Alžběta - nikdy nekrká - jen krátce (1-2 vt.) podržet, hned uložit

5. Přebalování
- přes den - 1 plena (i na spaní)

- na noc - 2 pleny

- zadeček namazat rybí mastí

- kroutí-li se při přebalování - dát do ruky novou hračku, podržet zadeček nahoře a dávat nožičky za hlavu (po úsměvu rychle přebalit)

6. Procházky
- nejméně 2 hlídači

- pozor na
-- psy (strkají ručičky za plot)

-- schody dolu i nahoru (okamžitě dobývají)

-- kanály (snaží se zaklesnout nožičky)

-- louže (máchají si sandály a ruce)

-- auta

-- shnilá jablka (okusují)

-- na všechno ostatní

7. Blázince a sebevraždy - páchat až po našem příjezdu !

-V Berouně dne 18.8.1992, Václav Berger, hlava rodiny v.r.

Dvojčata Michal a Robert Navrátilovi z Prahy 4 se stali nejmladšími výherci soutěže "Nakresli své astma", kterou vyhlásila farmaceutická společnost Zeneca ve spolupráci se Společností alergologie a klinické imunologie ČLS JEP a Kluby astmatiků a alergiků. Děti, které trpí touto nemocí nakreslily asi 650 kreseb, z nichž nezávislá porota vybrala 50 nejlepších. Také my výhercům blahopřejeme a přejeme hodně dalších (nejen výtvarných) úspěchů!