Milé maminky (a tatínkové, babičky, dědečkové...), předkládáme Vám první číslo Zpravodaje Klubu dvojčat a vícečat zpracované "v klusu na koleně" za přispění několika málo členek klubu. Cílem je seznámit Vás s činností klubu, pomoci nastávajícím maminkám získat potřebné informace, zprostředkovat kontakty...

Proč vůbec vzniká Zpravodaj? Každý z nás ví, že naše problémy může pochopit jen ten, kdo má podobné zkušenosti, poradit nám může jen ten, kdo něco podobného prožívá nebo prožil. Nepochopení ze stran babiček a dědečků ("...i my jsme měli dvě děti...") a ze stran "mono" matek ("...nevím, kde mi hlava stojí...") je někdy až k pláči. Z tohoto důvodu se maminky dvojčat sdružují, aby při společných debatách nalezly pochopení i radu. Ne každá má ale možnost zúčastňovat se akcí pořádaných klubem, a proto i jim chceme zprostředkovat informace, rady a postřehy.

Aby Zpravodaj mohl vycházet pravidelně, byli bychom rádi, kdybyste se na jeho obsahu podíleli i Vy svými zkušenostmi, radami, připomínkami, dotazy (popř. fotografiemi, kresbami dětí apod.). Vítáme každou aktivitu i nápad. Těšíme se na Vaše příspěvky, které můžete posílat na adresu klubu nebo faxovat na tel. č. 02/232 95 38.

Nejsme profesionálové, učíme se za pochodu, proto buďte, prosím, shovívaví a své kritické oko malinko přivřete nad slohem či grafickou úpravou.

Přejeme Vám hezký zbytek dovolené

Vaše redakce

1./ Po delších peripetiích a zamítnutých žádostech (Ministerstvo kultury a ministerstvo zdravotnictví) jsme konečně uspěli u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a získali přímou účelovou dotaci ve výši 40 000,-Kč ( v projektu jsme požadovali 204 000,-Kč na vydávání letáků, Zpravodaje, setkání rodičů, atd...). Peníze jsou určeny na pronájem (15 000,-Kč), odměny lektorům (5 000,-Kč) a krátkodobé akce (20 000,-Kč, tj. 150,-Kč na dítě na týden společné dovolené). Dotace nepokrývá propagaci, vydávání Zpravodaje, poštovné, ani ostatní náklady spojené s provozem klubu a musíme je hradit z členských příspěvků.

Ve dnech 8.-15.6.1996 proběhla 3. společná dovolená v Orlických horách. Zúčastnilo se jí 7 maminek a 16 dětí. Byli jsme ubytováni na dvou a třílůžkových pokojích s možností přistýlky. Každý pokoj je vybaven záchodem a sprchovým koutem. Stravovali jsme se v hotelové jídelně. Na naše přání jsme si nechali sundat ubrusy, což se velice osvědčilo. žádné jídlo se neobešlo bez rozlití čaje či polévky. S chápající poznámkou: "Vždyť jsou ještě malí...", nám pomáhal obsluhující personál likvidovat škody. Pro větší pohodu při stolování doporučuji přibalit s sebou i starou plenu, a nikdo nemusí zpozorovat, že si vaše dítě kreslí omáčkou veselé obrázky po stole. Kuchyň pro nás připravovala jídla méně kořeněná a snažila se nám vycházet vstříc v množství jídla, včetně přídavků. Okolí hotelu je pro děti šikovné na hraní, silnice je daleko a ratolesti jsou svým maminkám stále na očích. V září by mělo být dobudováno speciální dětské hřiště s pískovištěm a dřevěnými prolézačkami.

Veškerý volný čas jsme mohly věnovat dětem, pro které jsme připravily dobrodružné hry "Hledání ztraceného pokladu" a "Indiánskou stezku" , výtvarnou soutěž "O nejkrásněji vyzdobený chodník v Jedlové" a noční "strašení". Děti byly také nadšené půldenním výletem do nedalekých stájí, kde v tu dobu měli ve výběhu i klisny s pěti hříbaty. Dozvěděly jsme se, že při včasném objednání je možné si domluvit i jízdy na koni.

Když děti plné zážitků usnuly, mohly jsme večery trávit povídáním v příjemném prostředí hotelového baru, či si provádět pleťové masky, na něž nám ve všedním životě moc času nezbývá. Některé maminky měly pleťovou masku poprvé a byly velice překvapené, jak je to příjemné a uklidňující. Zvládly jsme dokonce 2x denně cvičit "ležing"(posilování v leže) a jógu, zatímco děti se koukaly na pohádky a starala se o ně jedna z maminek. Některé děti, zvláště mladší, cvičily s námi. Používaly jsme je místo činek.

Nad zdravím dětí při každé dovolené bdí jedna z členek klubu, která bydlí v Deštné a je dětskou lékařkou. Kdykoliv jsme potřebovali, vždy nám ochotně pomohla a poradila.

Počasí nám z počátku týdne přálo, děti se dokonce koupaly v požární nádrži. Ke konci pobytu došlo i na čepice a pláštěnky, což dětem vůbec neubralo nálady, spíše naopak (po předchozích vedrech). Pohodové maminky nechaly děti chvíli proskotačit v dešti, loužích a pod tekoucím okapem. Pro některé děti to byl obrovský zážitek, zvlášť pro ty menší, protože do té doby o takových rošťárnách neměly ani tušení.

Závěrem bych chtěla pozvat na další dovolenou v září i tatínky. Na první a druhé dovolené byli (alespoň pár dní) s námi a byli výborní. Maminky, nemohou-li tatínkové jet s vámi, nebojte se jet i samy. Dá se to zvládnout a ostatní maminky vás nenechají "ve štychu". Na to se můžete spolehnout!

Těšíme se na vás a vaše děti na příští společné dovolené s Klubem dvojčat a vícečat.

4. společná dovolená se bude konat v termínu 31.8.-7.9.1996

5. společná dovolená se bude konat v termínu 30.11.-7.12.1996

Maminkám novorozených dvojčátek lze vřele doporučit kojení. Jednak ze zdravotního hlediska (což je stejné jako u jednoho dítěte), ale i z praktického a ekonomického (jídlo pro miminka máte stále s sebou -čerstvé a teplé-, nemusíte vyvářet fůry flaštiček a kupovat sušená mléka). Je výhodné kojit obě miminka najednou, a to jednak z důvodu časového - jinak budete mít pocit, že neděláte nic jiného, než kojíte, a jednak proto, že budete-li kojit jen jedno, může se Vám stát, že Vám bude samovolně odtékat mléko i z druhého prsu. Zprvu bych doporučila kojit dvojčátka v zavinovačkách (asi do 5-6 týdnů) nožičkami proti sobě. Vhodné je si podložit předloktí, na kterých spočívají hlavičky miminek, polštáři, nebo sedět v pohodlném křesle. Nožky miminek Vám směřují do klína. Na odříhnutí budete možná zprvu potřebovat pomoc manžela, ale věřte, že brzy získáte cvik a miminko, které již dopilo, si sama opřete jednou rukou o rameno (tak, aby Vám přes rameno koukalo). Později je výhodnější opačná poloha (miminka už jsou větší a do klína se Vám nevejdou) - hlavičky dětí držíte v dlaních u prsou a nožky směřují od sebe (vlevo a vpravo). Opět je dobré použít polštář - tentokrát do klína tak, aby Vám podepíral ruce.

Pro dvojčátka do půl roku nejprve stačí jedna postýlka, ve které mohou být spolu do té doby, než se začnou obracet z bříška na záda. Pak je vhodné je oddělit.

Kočárek je nejlepší na velkých kolech a dostatečně prostorný ( dobré kočárky dělá na zakázku fa Novotný z Nového Borku u Mělníka). Nabízejí se i luxusnější, např. trojkombinace Peg Perego nebo Inglesina, ale nejsou tak prostorné, mají malá kolečka (naprosto nevhodná pro nerovný terén) a jsou finančně mnohem náročnější. Jejich výhodou je skladnost a malá hmotnost (asi 12 kg). Pro nerovný terén jsou nevhodné sportovní kočárky s malými kolečky, kde děti sedí za sebou (př. Hauck). Při jejich výběru si dejte pozor na tzv. "sourozenecké" kočárky, na rozdíl od "dvojčatových" nemívají zesílenou konstrukci a lámou se.

Pokud se s kočárkem nevejdete do výtahu, je vhodné (abyste nemuseli nechávat jedno miminko samotné) nosit děti najednou. K tomu dobře poslouží baby vak a taška na dítě (lze nahradit jakoukoliv velkou taškou s pevným dnem - např. hokejistickou) - jedno dítě dáte do vaku, druhé si "hodíte přes rameno" v tašce, kterou při ukládání dětí do kočárku můžete v klidu položit na zem.

Dvojčata po jednom roce věku je lépe udržet co nejdéle na kočárku, neboť jakmile zjistí, že na procházkách se mohou volně pohybovat, stanou se pro vás vycházky horrorem. Budete s hrůzou v očích pobíhat od jednoho dítěte ke druhému a snažit se je (většinou marně ) zachraňovat před různými pády a nástrahami.

Nabízíme Vám recepty na domácí zmrzlinu, které nám poslala paní Saliová z Jindřichova Hradce.Jak sama píše, maminky si jistě raději udělají zmrzlinu doma, aby jejich děti nedostaly salmonelózu.

Zmrzlina 1: 1 Salko , šťáva z 1,5 citrónu - šleháme do zhoustnutí, přidáme 2 kelímky od jogurtu rozmačkaných jahod a 0,5 kelímku bílého jogurtu + 1 ušlehanou šlehačku. Necháme polozmrznout a znovu ušleháme. Dáme do mrazáku. Místo jahod můžeme použít meruňky nebo banány (asi 4ks).

Zmrzlina 2: 4lžíce cukru moučky utřeme se 2 žloutky, 2 ušlehané šlehačky vmícháme do pěny a nakonec přidáme sníh ze 2 bílků. Do základu dáme podle chuti kávu, citron, kakao, ořechy nebo ovoce.

Protože letošní léto nám zatím moc tepla nedopřálo a příležitostí pro osvěžení se domácí zmrzlinou asi už mnoho nebude, přidáváme recept paní Trnkové z Prahy tak, jak nám jej sama napsala.

Jablkové knedlíky

1/2 kg nahrubo nastrouhaných jablek

14 dkg hrubé mouky

špetka soli

hladká mouka na vál

Z výše jmenovaných surovin uhněteme těsto a necháme jej 2 hod. odpočinout. Pak tvarujeme knedlíky (velikosti švestkových), obalujeme je v hladké mouce a vaříme na mírném ohni. Jsou výborné sypané cukrem a nastrouhaným tvrdým tvarohem nebo sypané cukrem se skořící a maštěné máslem. Dají se jíst i s cukrem a mletým mákem o čemž mě přesvědčily vlastní děti, které mák milují. Přeji dobrou chuť a velké boule za ušima

Rodiny s dvojčaty jsou často předmětem zájmu a obdivu. Rodičům se gratuluje, že se jim podařily dvě děti najednou, dvojčata sama jsou okukována jako něco nového, něco, nad čím lidé žasnou, co obdivují. Jenže jak do toho všeho zapadají bratři a sestry dvojčat ?

Jak se cítí a jak reagují starší sourozenci, když do rodiny přibudou dvojčata, a jak je můžeme na tuto událost připravit ? Jak odlišná je situace mladšího sourozence dvojčat ? Pokusme se na tyto otázky odpovědět.

Před narozením dvojčat

Každé dítě potřebuje být připraveno na narození nového brášky nebo sestřičky.Při očekávaném narození dvojčat musí být malé dítě velmi pečlivě připraveno, aby jej tato událost nezdrtila. Zatímco jedno miminko většinou zapadne do rodinné rutiny celkem snadno, dvojčata obvykle rodinný život obrátí vzhůru nohama. A proto je mnohem jednodušší vše zvládnout, je-li dítě připraveno na změny, které nastanou, předem.

Odloučení

Jedna odlišnost od "normálu" je zjevná ještě před narozením dvojčat. Vícečetné těhotenství je rizikové a zpravidla vyžaduje dlouhodobější hospitalizaci v nemocnici. Pro dítě je důležité, aby bylo seznámeno s tím, proč maminka potřebuje tuto zvláštní péči a aby ji mohlo v nemocnici navštěvovat. Pokud to není možné, mohou k uklidnění dítěte vést alespoň dopisy, které si maminka s dítětem vyměňují (u menších dětí třeba jen obrázky). Ačkoli je období odloučení pro některé děti smutné, má jednu nepředvídatelnou výhodu : umožňuje dítěti zvyknout si na to, že se o něho starají jiní lidé než maminka, což je velmi cenné v období vlastního porodu a těsně po něm.

Doma

Maminka očekávající více než jedno miminko potřebuje během dne hodně odpočinku, zvláště ke konci těhotenství. Samozřejmě ideální je, pokud se o dítě může postarat jiný dospělý (babička, příbuzní, popř. alespoň jesle či školka), aby maminka mohla přes den odpočívat. Není-li to možné, snažte se zabavit dítě alespoň část dne tichými hrami, skládačkami, apod. (snadná rada, ale hůř realizovatelná). I děti, které už nejsou zvyklé po obědě spát si rády lehnou, pokud s nimi půjde i maminka. Ta musí odolat nutkání dělat domácí práce (které neutečou) v době, kdy její dítě spí.

Některé děti jsou nadšeny vyhlídkou na to, že do rodiny přibudou dvě miminka najednou ("jedno pro mámu, jedno pro mě"). Jsou-li v rodině dvě starší děti, "každý se těší na jedno". Bez ohledu na to, kolik dětí je již v rodině, je důležité, aby pochopily, že s příchodem dvojčat budou všichni velice zaneprázdněni. Je dobré starší děti zapojit do příprav na příchod miminek (např. při přestavování dětského pokojíku), aby měly pocit, že se podílejí na rozhodování v rodině a necítily se odstrčeny.

Po narození dvojčat

Někdy jsou rodiče novorozených dvojčátek tak unaveni a vyčerpáni starostmi kolem nich, že jim nezbývají síly na hraní si a věnování se staršímu dítěti. Cítí pak vinu, a děti to špatně nesou a žárlí. Pokusme se najít východiska z této situace.

Věnujte pozornost staršímu dítěti

Před každým úkonem s dvojčaty (koupání, přebalování, krmení...) se nejprve podívejte, jestli něco nepotřebuje starší dítě a dejte mu jasně najevo, že ono první má právo na vaši pozornost. To někdy zmenšuje potřebu dítěte vyžadovat vaši pozornost (" mám žízeň!", "podej mi to!" "chci kakat!"...) právě uprostřed každého krmení!

Mnoho rodičů zjistilo, že čas krmení lze využít ke čtení staršímu dítěti nebo k povídání si. Je přirozeně snazší, jsou-li ke krmení dva dospělí, nebo jedí-li dvojčata v různou dobu. Pokud je dítě zabráno do vlastní aktivity, je dobré krmit dvojčata v jeho blízkosti tak, abychom mohli ocenit jeho obrázky, pochválit výtvory ze stavebnice, atd. Najděte si alespoň půlhodinku denně, kdy se budete staršímu dítěti zcela věnovat (třeba večer před spaním). Ideální je, pokud vám může někdo spolehlivý dvojčata ohlídat (třeba v době jejich spánku), a vy se vydáte se starším sourozencem sami ven. Na krátkou procházku do lesa, blízkého parku nebo alespoň do obchodu koupit dítěti třeba nové boty. Oba z toho budete mít určitě příjemný pocit.

Otcové dvojčat hrají v rodině neocenitelnou úlohu. Nejen, že pomáhají mamince starat se o novorozeňata, ale stejně jako starší děti jsou zasaženi děním kolem dvojčat a vytváří se mezi nimi silné pouto. Zejména dokud jsou dvojčátka malá, jsou-li kojena a zabírají mamince veškerý čas.

Zapojte děti do péče o dvojčata

Některé malé děti rády pomáhají krmit nebo koupat sourozence. Přestože je to spíš zkouška nervů pro rodiče (a práci to dvakrát prodlouží), je velice dobré je zapojit do pomáhání. Mimo jiné i proto, že máte-li je po ruce, nemohou dělat neplechu někde jinde (což by jistě dělali, když by viděli, že máte plné ruce práce). Je až s podivem, kolik dětí přežilo neodbornou péči svého tříletého brášky či sestřičky, samozřejmě pod dozorem dospělého. I malé věci, jako např přinesení ručníku, podání plenky..,dopřejí dítěti pocit, že je důležité. Zdůraznětě dítěti, že teď se věnujete právě jen jemu, oslabíte tím jeho pocit odstrčení.

Je přirozené, že chcete dvojčata chránit před starším sourozencem, i když on to může nést nelibě. Zkuste být trpěliví a nenechte starší dítě cítit se odstrčené - toto období brzy pomine.

Dětinské chování

Může se stát, že vaše dítě se, krátce po narození dvojčat, vrátí k věcem, které už dávno opustilo (vyžadování lahvičky s mlékem, dudlíka,...). Nic se nestane, když mu vyhovíte. Budete-li se mu věnovat, brzy tyto návyky (už nadobro) opustí. Stane se vám možná, že starší sourozenec "zhloupne" - tj. sníží svou inteligenční úroveň na úroveň dvojčat. Nebo začne být, nepatřičně k jeho věku, zlý na dvojčata - tu je postrčí, tu jim něco sebere či je jinak pozlobí. Je to jen žárlivost a snaha vynutit si rodičovskou pozornost, snaha vrátit staré časy. Trpělivě mu vysvětlujte, jak se má chovat, k peskování a pohlavkům se uchylujte jen v krajním případě. Vždyť i dospělí žárlivost mnohdy zvládají hůře.

Reakce jiných lidí

Přirozeně každý, kdo vás navštíví nebo potká tlačit široký kočárek, chce obdivovat dvojčata. Konec konců dvojčata zase nejsou až tak běžná a přitahují zájem, vyvolávají obdiv, kamkoliv jdete. Starší sourozenec to můze špatně nést, zvlášť pokud byl dosud středem pozornosti on. Najednou se vše točí kolem dvojčat. Rodiče mohou pomoci tím, že se pokusí přimět návštěvu k tomu, aby promluvila nejprve se starším dítětem, aby se necítil odstrčený a "až na druhém místě".

Oblékání dětí

Mnoho rodičů dvojčat je ráda obléká stejně. Ačkoliv je na ně krásný pohled, je dobře oblékat je občas rozdílně, zvlášť u jednovaječných dvojčat to pomáhá k jejich rozlišení. Každé z nich má svou identitu a s tím jak porostou si budou chtít uchovat svou individualitu. Jedna dívka uvedla, že když byla malá, nenáviděla stejné oblečení svých bratrů - dvojčat, zdůrazňující, že jsou pár (zatímco ona je sama) a strhávající veškerou pozornost na bratry. Rodiče této dívky situaci řešili tak, že při určitých příležitostech oblékali všechny tři děti stejně, při jiných zase všechny rozdílně.

Soukromí staršího sourozence

Jak děti rostou, nevyhnutelně se začínají pohybovat a zabírají čím dál větší prostor. Pokud máte pokoj, ve kterém si starší dítě hraje, zkuste si opatřit taková vrátka, která dáte do dveřního rámu tak, aby se starší dítě dostalo tam i zpět, ale dvojčata, aby zůstala venku. Pokud to uděláte, nebudou vás obtěžovat všude roztahané hračky a ušetříte spoustu slz, když by malé prstíky zkoumaly právě dokončený obrázek nebo složitý model, který starší dítě vytvořilo. Mnoho rodičů přiznává, že pro všechny je nejobtížnější období prvních několik měsíců, kdy se všichni v rodině musí obrovsky přizpůsobit novým podmínkám.

Sourozenci mladší než dvojčata

Když se narodí jedno miminko do rodiny s dvojčaty, je situace samozřejmě jiná. Má to ale jednu pozitivní stránku - dvojčata jsou zvyklá dělit se o rodiče, takže obvyklý problém žárlivosti při narození miminka je značně omezen. Někteří rodiče dokonce cítí určité vysvobození z role rodičů "roztomilých dvojčátek" a začínají se konečně cítit jako normální rodina.

Mladší sourozenci nikdy nepoznali, jaké to je žít bez sourozenců-dvojčat, ale i zde se mohou objevit problémy. Pokud jsou dvojčata identická, může mladšímu dítěti trvat určitý čas, než se je naučí rozeznávat, proto je třeba ze začátku oslovuje "kluci" nebo "holky". Přestože jednou přijde doba, kdy už oba přesně pozná, bude se mu stávat, tak jako každému, že si je občas poplete. Jestliže dvojčata doma tvoří úzce uzavřenou jednotku, musí se mladší sourozenec vyrovnat s tím, že nebude členem této jednotky. I když je věkový rozdíl mezi dětmi malý, dvojčata si hrají spolu a mladší děcko mezi sebe nepustí. Někteří rodiče pozorují, že mladší dítě se v této době stává pokorné, nebo si naopak vybuduje velice silnou vůli. Situace je snažší jsou-li dvojčata pár (chlapec a děvče), neboť mladší sourozenec se může ztotožňovat s dvojčetem stejného pohlaví, ale i zde je vhodné, když má své vlastní přátele, se kterými si může pravidelně hrát, nebo dokonce u nich přespat. Je-li mladší dítě stejného pohlaví jako dvojčata (př.3 chlapci), existuje zde reálné nebezpečí jeho "ostaršování", př. na vánoce dostane stejný (nebo podobný) dárek jako dvojčata , "aby se jednalo se všemi stejně" , nebo aby se vyhnulo znovu kupování starých hraček. Tento názor odepírá mladšímu sourozenci jeho právo být obdarován dárkem přiměřeným jeho věku.

Mladší děti se musí často vyrovnat s tím, že lidé obvykle věnují pozornost dvojčatům, a většina rodičů považuje za nutnost postarat se o to, aby se se všemi dětmi zacházelo stejně. Pro dítě může být dvojnásobně obtížné smířit se s takovými věcmi jako jsou třeba dvě oslavy narozenin v jeden den, první školní den dvojčat nebo společné chození do různých kroužků, neboť to opět zdůrazňuje "pospolitost" dvojčat. Pomoci se dá tím, že se pokusíte zapojit dítě do těchto událostí tak, aby se cítilo součástí těchto výjimečných situací. Společný pokoj dvojčat a oddělený pokoj mladšího dítětě také přispívá k pocitům výjimečnosti a separace. Ideální je, když má každé dítě svůj pokoj, nebo když všechny děti mají společný pokoj. Pokud jsou dvojčata pár (chlapec a děvče), je pro mladší dítě nejlepší sdílet pokoj s dvojčetem stejného pohlaví, opět to zmírňuje pocity osamocenosti.

Může se ale stát, že ve snaze překonat tuto situaci, bude mladší dítě rozmazlováno jak dvojčaty, tak rodiči!

Mnoho maminek dvojčat, majících pak ještě další dítě, podotkne, jak snadné je starat se o jedno dítě, o kolik více pozornosti mu mohou věnovat. Jestliže se matka cítila jaksi "ošizena", když měla dvojčata malá a nemohla se jim věnovat tolik, kolik si myslela, že potřebují, může si to vynahradit v péči o mladší dítě.

Když děti dospívají

Dvojčata zůstávají středem zájmu, i když vyrostou z batolecího věku a tato tendence přetrvává až do dospělosti. Lidé, kteří jsou mimo nejbližší rodinu, se vždy zajímají zda-li jsou dvojčata identická, mají-li stejné sklony a povahu, a jak spolu vycházejí. Zdá se, že okolí vyžaduje, aby si byla dvojčata co nejpodobnější, i když jsou zcela zjevně dvojvaječná a nejsou si podobní o nic víc než jacíkoliv jiní sourozenci. Někdy jsou otázky týkající se jejich "dvojčatovství" protivné dvojčatům samým, a mohou být mnohem protivnější jejich sourozencům, kterých se lidé stále na dvojčata ptají. Toto je také jeden z důvodů proč je nejlepší co nejméně zdůrazňovat fakt, že jsou to dvojčata nejen doma, ale i mimo domov. (Přestože je to velmi těžké, jsou-li si podobná jako vejce vejci.) Jedna dívka si stěžovala, že jakmile její bratři-dvojčata začali chodit do stejné střední školy jako ona, ztatila rázem svou jedinečnost a stala se jen "sestru těch dvojčat". A tak ,i když je velmi důležité pěstovat osobité nadání a schopnosti u dvojčat samotných, je stejně důležité podporovat rozvoj osobnosti jejich sourozenců. Proto je někdy lepší dát nejen dvojčata na různé školy, ale i jejich bratry či sestry.

Dalším důvodem proč nezdůrazňovat a neodvolávat se na dvojčata jako na "jednotku" je, že to u jejich sourozence může vést k pocitu izolovanosti i uvnitř rodiny. V rodině jednu takovou uzavřenou jednotku představují rodiče a pokud jsou druhou silnou jednotkou dvojčata, cítí se jejich sourozenec někde "mezi" a sám. V každé rodině je mladší dítě vychováváno volněji než starší. Jednou teorií, která se tohoto týká, je, že rodiče poleví ve svých pravidlech a nařízeních, když vidí, že i ostatní děti jdou správnou cestou. Jinou teorií je,že rodiče (obzvlášť rodiče dvojčat) jsou už příliš unaveni na to, aby na některých svých pravidlech trvali! Ať je důvodem cokoli, vždy to může vést k závisti u staršího dítěte (dvojčat), pokud vidí, že mladší smí to, co jemu nebylo povoleno. Je to opravdu obtížné být spravedlivým rodičem, máte-li mladší dvojčata, protože jejich spojenému nátlaku se dá jen těžko odolat. Pokud na vás oba najednou útočí, že chtějí to či ono, musíte být opravdu dost silní, chcete-li říct "Ne." Starší dítě špatně nese, vidí-li, že jste ve výchově dvojčat benevolentnější, než jste byli k němu.

Jsou samozřejmě rodiny které mají dvoje dvojčata po sobě. V těchto případech se zde uvedené problémy neobjevují, ale problémy těchto rodin by přesáhly rámec tohoto článku.

Závěrem

Sourozenci dvojčat vyžadují zvláštní pozornost a ohled ve všech stupních jejich vývoje, aby se vyrovnali s tím, že mají sourozence-dvojčata a aby dobře zapadli do takovéto rodiny. Je důležité vidět ve všech dětech odlišné a jedinečné osobnosti. Mají na to právo.

Zpracováno podle materiálů TAMBA

Řeč dvojčat

Až u 40% dvojčat (zvláště jednovaječných) se vyskytuje tzv. řeč dvojčat. Vzniká z onomatopoických výrazů, z vlastních, vymyšlených slov a ze slov podobných jazyku dospělých, přizpůsobených momentálním možnostem dětí. Dvojčata si navzájem rozumějí a touto řečí komunikují, pro ostatní je většinou nesrozumitelná (občas maminky, nebo sourozenci, kteří jsou s dvojčaty v denním kontaktu, částečně některé významy slov pochytí).

Dosud není zjištěna příčina vzniku řeči dvojčat. Předpokládá se, že se na jejím vzniku podílí určitá izolovanost dvojčat (vystačí si samy) a opakování, porozumění a užívání zkomolených slov druhým dvojčetem, což vede k fixaci těchto slov. Studie ukazují, že dvojčata často špatně nesou, že jim okolí nerozumí.

Pro vyvarování se vzniku řeči dvojčat lze doporučit : neponechávat dvojčata sama sobě, umožnit jim kontakt s jinými dětmi, zvláště v prvních letech, hodně a správně na dvojčata mluvit a opravovat jejich špatnou výslovnost.

Konkurence mezi dvojčaty

Stupeň podobnosti mezi dvojčaty se liší, od dvojčat, která se oblékají a mluví stejně až do pozdního věku, až po dvojčata, která jdou svou vlastní úplně odlišnou cestou životem.

Dvojčata, která jsou stejně oblékána nebo která jsou vedena ke stejným koníčkům, cítí potřebu zdůraznit svou odlišnost, aby se utvrdila v tom, že jsou dvě odlišné osobnosti.

Soutěžení mezi dvojčaty se objevuje velice brzy. Hlavním zdrojem soutěžení je rodičovská pozornost. V pozdějším životě se dvojčata snaží pěstovat odlišné koníčky, aby se vyhli konkurenci, které mezi nimi vytváří nežádoucí hranice. A tady je druhá strana mince: "Některé snahy o odlišení se (oblečení, zájmy), které mají vést k vyhnutí se soutěžení mohou vlastně vést k rozvoji soutěživých pocitů, zvláště přinášejí-li tyto diferenciační prvky ocenění, uznání nebo další odměny." Prostě vztah mezi odlišováním se a konkurencí je vzájemný a složitý. Samozřejmě školy mají určitý vliv na zprostředkování diferenciace a konkurence mezi dvojčaty.

Mnoho amerických škol dává přednost rozdělení dvojčat do různých tříd a většina rodičů se ochotně přizpůsobuje. Sama dvojčata dávají tomuto přístupu přednost (oddělené třídy po prvních letech školy). Pro oddělené třídy jsou mj. i tyto důvody:
1/ Jsou-li dvojčata v jedné třídě, jejich vystupování a práce jsou neustále srovnávány, což vede k žárlivosti a třenicím.
2/ Jsou-li v jedné třídě jednovaječná dvojčata, je to matoucí a složité pro učitele i spolužáky. Pro dvojčata je to skvělá příležitostpro různé podvody a lumpárny.
3/ Jsou-li dvojčata v jedné třídě, brání jim to vytvořit si své vlastní přátele (vždy jsou to přátelé obou), rozšiřovat vlastní horizonty, omezuje to jejich svobodu stát se osobností a rozvíjet vlastní zájmy.

Drazí spolutrpitelé,

zažíváme těžké období, které nám začalo tuplovaným otěhotněním našich manželek (nebo snad ještě dříve) a skončí nám zřejmě až "půjdeme do kytek". Protože tento Zpravodaj je určen především ženám, píší a budou v něm psát především ženy (a lamentovat nad svými těžkými úděly), řekl jsem si, že zde musím vybojovat i kousek místa pro pohled mužů, jejichž úděl je také nelehký. Vždyť pod názvem "Klub dvojčat a vícečat" se skrývají celé rodiny, tedy včetně otců, i když je řízen jejich něžnými protějšky a hlavy rodin do toho prakticky nemluví. Naše manželky se scházejí v Klubu většinou bez nás, scházejí se na společné dovolené - také opět většinou bez nás, a tam se při sklenkách různěprocentního alkoholu vypovídávají ze svých starostí a problémů. Je dobré jim dopřát rozumnou míru tohoto ženského "tlachání", nicméně je dobré znát některé jejich názory či závěry z jejich jednání (abych nepoužil to stejné slovo v uvozovkách výše), abychom je mohli korigovat, či alespoň na ně reagovat. Bude dobré, když jim budeme moci ukázat i druhou stranu problému, pokud ji někdy nepostřehnou, když jim budeme moci objasnit naše stanovisko podpořené hlasy dalších mužů ocitnuvších se v podobném postavení.

Protože je toto prvé číslo Zpravodaje a není zatím s čím nebo s kým polemizovat, pokusil bych se napsat pár řádků na téma vztahů ve dvojicích a tím vytvořit třeba téma k pozdější diskusi.

Asi mnoho z nás zažilo ohromný strach o budoucí potomky těsně před porodem, ohromnou radost těsně po porodu a pak ohromnou starost. Starost, námahu, vyčerpání - do práce, z práce, děti, stálý nekončící kolotoč - ale to většinou znáte. Je to období velmi náročné. Ani ne tak pro děti, ty vydrží téměř vše, dokonce i péči vlastních rodičů, ale především pro rodiče samé a nepomůže často ani občasný záskok starší generace (pokud vůbec funguje). V tomto náporu fyzickém a psychickém se může lehce stát, že se začnou postupně, díky únavě, bořit zdiva vzájemného vztahu, že vnímáme především své problémy a nevidíme tíži problému našich partnerů a nedokážeme se dostatečně s nimi ztotožnit, abychom pocítili jejich skutečnou tíži. Měl bych sice hlavně bránit pozice mužů, ale tentokrát mluvím k oběma partnerům.

K mužům:

Mnozí víme, že člověk, který si myslí, že už nemůže, má stále ještě 80% procent rezerv...a ženy ty vydrží ještě mnohem více. Bohužel ale často o tom neví, a hroutí se nám již při daleko menší zátěži. Proto jim situaci usnadněme a

- před příchodem domů odhoďme všechen vztek, naštvání a znechucení z vnějšího světa a programově se těšme na setkání s blízkými (i když nálada nám křiví úsměv do šklebu),

- choďme o něco dříve domů, i za cenu jistých ekonomických ztrát, věnujme rodině víkendy,

- věnujme se v ušetřeném čase více manželce, nosme jí květiny (občas), pochvalme jí cokoliv nás napadne, zintenzivněme letmé kontakty, pohledy s úsměvem...,

- věnujme se v ušetřeném čase dětem, zabavme je tak, aby manželku po nějaký čas nevyhledávaly, snažme se vytvořit si s nimi vzájemné silné citové pouto, abychom nepřišli o něco, co už v životě nezískáme,

- snažme se manželku vyslechnout a nic neříkat, pouze vzít její stížnosti s pochopením na vědomí, snažme se udržet bohatou komunikaci,

- převezměme na sebe část jejích povinností,

- dopřejme ženám občasnou možnost úniku z "dětské pasti" (i na několik dnů), dopřejme jim čas pro relaxaci, kterou si samy vyberou,

- berme je k spoluúčasti na všech i méně důležitých rozhodnutích.

K ženám:

- dávejte mužům často najevo, že jsou pro vás nepostradatelní, že po narození dětí nejsou odsunuti na vedlejší kolej a nejsou jen zdrojem příjmů

- chvalte muže za každou maličkost, kterou pro vás udělají

- nesnažte se být úplně soběstačné

- dovolte mužům po příchodu z vnějšího světa relaxovat (zahálet chvíli u televize, číst si noviny...), neútočte na ně ihned přívalem slov a neřešených problémů

- oceňujte mužovu námahu v zaměstnání, připusťte, že i on je někdy k smrti unaven, a že není schopen komunikovat, i když se nestará po celý den o děti,

- berte je k spoluúčasti při rozhodování o výchově dětí

K oběma:

- čiňme toto, i když budeme někdy k smrti unaveni a nebudeme mít do toho žádnou chuť, a pokud opravdu nemůžeme překonat únavu, odmítněme požadavky partnera ohleduplně a ujistěme ho o našem vztahu k němu,

- pokusme se odhadnout, co je pro našeho partnera důležité, i když to sami za tak důležité nepovažujeme a pokusme se mu vyhovět,

- najděme si čas pro sebe navzájem, i kdyby to mělo být na úkor vlastních dětí - ono se jim to vrátí v naší dobré náladě a v obnově naší energie, kterou nám naši potomci jakýmsi záhadným způsobem velmi rychle odčerpávají

- oceňujme se vzájemně, co pro sebe a rodinu děláme (i když si v dané chvíli třeba myslíme, že partner dělá méně)

- odložme domácí práce (ony většinou neutečou), překonejme únavu a udělejme si hezký večer bez televize,...

- projevujme si vzájemně hodně náklonosti, ať se nám vztah nezvrtne v pouhé žití vedle sebe, v pouhé rozdělení povinností v starání se o děti,

- přečtěme si oba knihu Johna Graye: "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše" a popřípadě její pokračování "Co nám matka říci nemohla a otec nevěděl", která je vhodná (ba neocenitelná) nejen pro partnery v konfliktu, ale i pro partnery, kteří žijí ve shodě. Není ji třeba brát jako šablonu pro jednání, ale je z ní možno čerpat velmi cenná poučení, o potřebách našich životních protějšků, která se od nich třeba nikdy nedozvíme. Zkusme někdy podle ní jednat, není to lehké.

Očekávám vaše reakce a připomínky k čemukoliv.

Petr Rulík

Literatura :

Nakladatelství PRAHED připravuje vydání knihy Výchova dvojčat od německé autorky Marion von Gratkowski. Autorka sama je matkou dvojčat a kniha je vlastně výpovědí maminek a dvojčat, kteří se zamýšlejí nad problémy souvisejícími s výchovou dvojčat od batolecího věku až po dospělost. Kniha vyjde na podzim a můžete si ji objednat na adrese: PRAHED, Fr. Kocourka 14, 150 00 Praha 5, tel.:02/53 47 76 nebo zakoupit na pravidelných setkáních Klubu dvojčat a vícečat.

Kniha, kterou doporučují psychologové i psychiatři se slovy "Každá máma by si ji měla přečíct...", se jmenuje Dětství je drama. Napsala ji švýcarská psychložka, věnující se především psychologii dětství, Alice Millerová a zabývá se v ní následky raných dětských traumat a jejich vytěsněním v pozdějším životě.

Divadlo:

Za shlédnutí stojí představení Kocour v botách Divadla Na Starém Městě. V hlavní roli účinkuje Václav Neckář (takže na své si přijdou i maminky). Je to krásná hudební pohádka s písničkami (vydanými i na kazetě), které si vaše děti budou notovat už cestou domů. Představení je vhodné pro děti od tří let, ale mohou ho vidět i mladší děti.

I když se to možná nezdá, život s dvojčaty přináší kromě fůry starostí také humorné situace. Toto jsou některé z nich.

Paní se rozplývá nad kočárkem s dvojčaty : "To jsou krásná miminka.... Holčičky? A obě?"

Spolužák se po pozvání na oslavu narozenin ptá jednoho z dvojčat : "Ty máš zítra narozeniny? A kdy se narodil bratr?"

Dvojčátka - páreček v kočárku (každé jiné). Kolemjdoucí paní : "Jak je od sebe poznáte?" "Když si nejsem jistá, tak je rozbalím!"